Letní tábor Kamenice 2020
Středa 29. července 2020
Co já vám tady ještě budu povídat. Znáte to, někdy před osmou otvíráme očka do krásného dne, na hřišti protahujeme těla, pak čistíme dutiny a šupajdíme na snídani.
Vedoucí si dopřávají zkoušku zkoušky schůzky, aby pak mohli mít zkoušku schůzky a vzápětí hned schůzku. Potom si všichni dáváme spich na hřišti, abychom se pokochali další táborovou scénkou.
Kapitán Jack si holduje, že se mu konečně udobřila střeva a už nemusí běhat na latrýnu každých pět minut. Nicméně během téhle kákošové šarády měl loď pod palcem tupý Bezvous. A to je velký špatný. Všechno rozbité, zásoby vydrancované a dublony tu tam.
Navíc se dozvídáme, že Salazar se se všemi kusy mapy blíží k místu, kde se má nacházet Kalich věčného mládí. S domorodým kmenem, který má Kalich střežit se Salazar „domluvil“ následovně – buď mu domorodci ukážou cestu ke Kalichu, nebo domorodci dostanou bídu.
Ale zpátky k problémům Jackovy posádky. Naším dopoledním úkolem se stává naškudlit pár peněz na opravy lodi a doplnění zásob. Vydáváme se tedy do lesa na obchodování. Koupit za levno, prodat za draho. Vedoucí a starší děti fungují jako tržiště a zbytek dětí se snaží mezi nimi hledat výhodné obchody.
Když už se valíme v prašulích, vracíme se zpátky do tábora na svíčkovou. Tomík si dopřál decentních devět knedlíků, aby se mu odpoledne líp fotilo.
Po zasloužené siestě je čas srovnat účty s nějakou oprsklou znepřátelenou lodí. Nabíjíme děla, zvedáme kotvy a na přilehlém poli rozpoutáváme hádrákovku.
Následuje véča, chvíle zevlingu, gaučingu či míčových her. Nic ale netrvá věčně. Dozvídáme se, že na sklonku noci máme vyrazit po stopách Salazara až ke chrámu, kde se má nacházet Kalich.
Chvíli před desátou vypouštíme na cestu první skupinku odvážlivců. Pěšinkou, lesem, po svíčkách, po stopách, pod mostem, skrz cestu plnou kostlivců až zpátky do bezpečí tábora. Poslední dobrodruzi se vrací krátce po půlnoci.
To se bude zase chrupkat, po takové noční štrece.
Tomík
