1. a 5. oddíl - trampské ležení poblíž samoty U Palánů (Mikulášov/Pavlov)

Naše výprava pojala puťák tak relaxačně, jak to jen šlo. Šli jsme opravdu nedaleko, k Palánům. Dle rozkazu nakládáme zásoby a vyrážíme v deset ranních z tábora. Cesta je za námi raz dva, na místo dorážíme před druhou. Trempský tatarák z vepřovky bodl všem hladovým žaludkům. Mnohé jídlo zmohlo, jiní makali do morku kostí, pro spokojenost ostatních. Čas běží jako o závod a než se nadějeme, tradičně pečeme buřty. Jelikož je naše výprava složena z vedoucích-mlaďochů, večerka je za podmínky klidné atmosféry velmi benevolentní. Další den startujeme tvarohovým a jablečným závinem. Jídlo nás ale nerozhodilo, pokračujeme v relaxaci. Když přichází správná chvíle, spíchneme těstoviny s omáčkou a posléze razíme do tábora, kam dorážíme skoro přesně na pátou. Ještě náš čeká třídění věcí, kuře s rýží a v neposlední řadě se těšíme na sladké sny ve spacácích.

Vémolista

2. a 6. oddíl - rybník Tuksa (Krasoňov)

Jelikož putování po Amazonii není lehkým úkolem, oddíly č. 2 a č. 6 spojily své síly a vydaly se na cestu společně. V neděli ráno si naši badatelé dobalili své batůžky se spacákem, karimatkou a dalšími důležitými předměty pro přežití v Amazonii. Jejich oddaní vedoucí si naložili vše, co se jim do batůžku nevešlo na svá bedra (např. plyšáky :-)).

Naše cesta proběhla v klidném duchu. Na půli cesty k našemu cíli (rybník Tuksa), jsme si společně udělali studený oběd. Byl to výborný zálesácký tatarák (vepřová konzerva se spoustou tajných ingrediencí) s chlebem. Všem nám moc chutnalo. Jelikož jsme měli plná bříška udělali jsme si menší pauzičku na odpočinek tzn. „puťákový polední klid“. Během něho jsme s vedoucím Čendou pozorovali mraveniště s mravenčí dálnicí, pavouky a nejrůznější hmyzáky.

Po odpočinku jsme se opět vydali na cestu. V odpoledních hodinách jsme dorazili k rybníku Tuksa. Zde jsme rozložili naše tábořiště. Připevnili celty, pod kterými jsme nocovali a s praktikantem Fandou šli na dřevo na táborák.

Cílem naší cesty bylo nalezení dalšího bájného artefaktu v okolí hory Makču Pikaču v Amazonii. Naše putování sice skončilo u rybníka Tuksa, ale naši vedoucí moc dobře věděli, že to nevadí. Dostali jsme od nich úkol postavit lesní domečky pro amazonské bůžky. „Kdo bude mít nejhezčí domeček, bude překvapen, co se stane.“ řekli nám vedoucí. Všichni jsme se do toho vrhli s velkou vervou. Kdo měl domeček dokončen dříve než ostatní, mohl si zkusit projít se po slackline. Tu nám Čenda upevnil mezi stromy a hráli jsme si na provazochodce.

Po dokončení domečků jsme byli svolání na večeři. K večeři jsme měli buřty s chlebem. Jelikož jsme po putování byli opět značně vysílení, buřtíky jsme zhltli raz dva. Poté jsme si při světle táboráku povídali. Naši vedoucí nám jako bonus chtěli připravit překvapení v podobě „domácích puťákových brambůrků“ připravovaných na ohni. Bohužel začalo pršet a naše polní kuchyně musela zavřít. Uvelebili jsme se tedy do teplých spacáků a po náročném putování usnuli raz dva.

Druhý den ráno nás probudilo sluníčko, zpěv ptáků a cvrkot broučků do krásného slunečného dne. Majda s Maruškou nám připravily snídani (sladké záviny) a za asistence pánů ohně (Čendy, Fandy a Šišouna) uvařily horký čaj.

Po snídani nás Šišoun svolal a povídá: „Jste si jistí, že vaše domečky ustály noc? Neměli byste je jít zkontrolovat?“ Rychle jsme se k našim stavbičkám rozeběhli. Jůůůůů ve dvou nejhezčích domečcích nás čekalo velké překvapení…. malí amazonští bůžkové. Huráááá získali jsme další artefakt!!! Cesta k tomu abychom zabránili Největšímu záporákovi ovládnout svět, byla zase o něco kratší.

Náš velký objev jsme oslavili vydatným kotlíkovým obědem – těstoviny s vepřovou konzervou a kečupem. Mňam!!

Jelikož náš úkol (nalezení dalšího artefaktu) byl splněn, nic už nám nebránilo opět si zabalit a vrátit se z naší dlouhé cesty Amazonií zpět do naší táborové základy v Kamenici u Humpolce. S myšlenkou splnění úkolu cesta zpět ubíhala raz dva… Puťák se velmi povedl a už se těšíme na další!!!!

Majda

3. a 4. oddíl - rybník Pařezák (Plačkov)

Nastal den, na který se Lebkový gang (3. oddíl) a Dreamáci (4.oddíl) těšili. Po té, co jsme měli batohy nabité věcmi potřebnými k přežití v divočině, jsme vyrazili skrz bránu vstříc dobrodružství. Cesta probíhala naprosto bez problému, byli jsme veselý, počasí bylo příjemné a nám tedy nebránilo nic v tom, projít skrz džungli až na místo, které jsme usoudili, že by bylo vhodné na přespání. Protože jsme měli víc energie, než bylo nutné, prokousali jsme se až na Orlík, který jsme si sice pořádně neprohlédli, ale využili jsme jeho okolí jako ideální místo na oběd, který nám naši úžasní vedoucí uvařili. Chleba s paštikou. Po menším odpočinku jsme se přes Humpolec dostali k Plačkovu, kde jsme se utábořili. Plačkov je skvělé místo, protože nám krom hezké přírody nabídlo i možnost se osvěžit v rybníce, když slunce zrovna pálilo. Nebudeme lhát, nohy nás bolely a byli jsme unavení. Připravili jsme si táborák, rozkrájeli buřty a povečeřeli jsme. Se západem slunce jsme usoudili, že by tak dlouhé cestě bude nejrozumnější, se jít prospat, abychom zvládli i cestu na zpátek. Druhý den byl ještě krásnějí, než ten první, probudil nás svit slunce a příjemné teplo. Byl to volnější den, takže jsme jenom jedli, koupali se a byli šťastní. Zbyly nám ještě nějaké buřty, takže nám naši vedoucí připravili buřtguláš lomeno boloňské špagety bez špaget, ale s kolínkama. Uklidili jsme po sobě, potkali křováka Buba, který nám pomohl získat to, kvůli čemu jsme do divočiny vyrazili. Bůžka, amazonský artefakt. A nás v tu chvíli už nic nedrželo v tom, abychom se vrátili tam, kde to máme nejraději. Do Kamenice.

Draháč

7. oddíl - rybník Paletáč (Květinov)

V neděli ráno jsme si rychlostí blesku sbalili věci a po snídani, před desátou hodinou ranní opustili bránu tábora směr rybník Paletáč - blízko vesnice Květinov a to s cílem zde přenocovat jednu noc pod širým nebem. (Nebo pod plachtou, neboť z tábora k nám došla zpráva, že se na nás může přihnat bouřka, která nás naštěstí nakonec minula.)

Cesta nám rychle ubíhala a kolem půl druhé, akorát na oběd jsme byli na místě. Nasbírali dřevo, donesli vodu, vybalili a utábořili jsme se, vymysleli nový pokřik, vykoupali se a také jsme si zahráli novou hru jménem "Terezo", která všechny moc bavila, doufám, že včetně Terky :)

A co se stalo nejdůležitější, naše putování po Amazanoii (než jsme se vydali na puťák, tak jsme byli svědky ztroskotání INdyho v Amazonii, proto teď putujeme kolem řeky v jižní Americe) nám přineslo další artefakt - amazonského bůžka, kterého jsme, po dlouhém přemýšlení, pojmenovali Taylor.

Po příjemně stráveném odpoledni, noci a dopoledni v Květinově jsme se vrátili do tábora, špinaví, ale štastní, že jsme zase "doma".

Jája