Letní tábor Kamenice 2024
Středa 24. července 2024
V osm hodin se rozezněly reproduktory, a to nám dalo najevo budíček do dalšího dne. Po protažení našich unavených tělíček jsme se vydali do jídelny na housku se šunkovým salámem a hrníček čaje.
Vzhledem k tomu, že dopoledne bylo ve znamení deště a nepříjemného počasí, tak jsme místo hry v lese trávili čas pod střechou v diskotékárně a po oddílech hráli hru jménem Milionář. Pokládají se otázky týkající se tábora nebo vedoucích a v oddílech se střídají děti a postupně odpovídají se snahou odpovědět na otázku správně, protože za správné odpovědi získává oddíl body. Jelikož nezabrala hra tolik času, do oběda jsme potřebovali ještě děti zabavit a počasí už nám naštěstí hrálo do karet, tak jsme šli ven a v táboře na hřišti si zahráli hru Hranice. Je vyznačená hranice, na které stojí vedoucí, a děti musí přes hranici přejít bez doteku od vedoucího, aby vhodily lísteček se svým jménem do kotlíku na druhé straně.
Pak už byl čas oběda, kuchaříčci si pro nás připravili hovězí vývar a svíčkovou s houskovým knedlíkem. Po náročném obědě a zaslouženém poledním klidu jsme se po oddílech vydali na etapovku po pravoúhlé mapě. Každý oddíl dostane mapu, kde jsou vyznačená všechna rozcestí a cesty, po kterých trasa nevede a jejich úkolem je trasu s doprovodem vedoucího správně projít po těch cestách zbylých.
Po návratu jsme si umyli ručičky a s hrníčky se rozešli do jídelny, kde na nás čekal chleba s výbornou makrelovou pomazánkou, ta se Bizonkovi s Adélkou moc povedla. Až nezbyla u stolů ani noha, zazněla nám znělka na nástup a my se sešli na hřišti. Klasicky jsme si rozdali ztracené a nalezené věci, řekli si pokyny na další den, rozdali tresty a poslechli pokřiky všech oddílů. Po nástupu už nás čekala večerní zábava, mohli jsme si hrát, kopat míčem, číst nebo navštívit bobříky a kroužky. V deset hodin začala pro většinu tábora večerka, výjimkou ovšem byly naše starší děti, na které čekaly výsadky. Po malých skupinách se posadily s doprovodem vedoucího do aut, zavázaly si oči a jednotlivá auta odjela na různá místa vždy pár kilometrů od vesnice. Cílem každé skupinky pak bylo se bez použití mapy co nejefektivněji vrátit do tábora. Po návratu na děti čekala druhá večeře a pak už šly také do hajan.
Žůža
