Letní tábor Kamenice 2019
Neděle 21. července 2019
Jak už to bývá zvykem, první noc bez rodičů byla pro naše nejmenší účastníky ta nejnáročnější a už může být jen lépe. Avšak ani stesk nezabránil ranním ptáčatům dělat humbuk už hodinu před budíčkem, což přespříliš nepotěšilo vedoucí spící ve stanech. Co naplat... Snad je dneska znavíme víc.
Po rozvičce a pošmáknutí si na pár rohlících se sýrovou pomázánkou se scházíme po oddílech a soustředíme všechny své mozkové buňky na vymyšlení pokřiků tak geniálních, že se nám budou ostatní oddíly klanět. Avšak u pokřiků to nekončí, dostává se i na oddílové vlajky a erby. Erby mají vždy dva oddíly dohromady. Po vzoru Bradavické školy čar a kouzel vždy dva oddíly tvoří jednu kolej - nebelvír, mrzimor, havraspár a zmijozel.
To nám zaplnilo celé dopoledne, takže hurá na kolínka s rajskou a hovězím. Kuba sám prohlásil, že by si nejradši dal hovězí dort, jelikož se to masíčko rozplývalo na jazyku. Vskutku mistrná práce, jak od naší humpolecké masny, tak od Ivči, Kiki a Bizona, láskyhodné osůbky v kuchyni a v neposlední řadě patří dík našemu Honzíkovi, který neunavitelně dopravuje dobrůtky tam a zpět (lidi tomu říkají zásobování nebo co).
Po poledním klidu se vydáváme do lesa na poznávací etapovku. Já (Tomík) jsem si chytře řekl, že odpoledne si pláštěnku brát nebudu, jelikož nám trochu sprchlo i dopoledne. Jenže to byla šílená chyba! Počasí vůbec nevyslechlo mé prosby a u konce etapovky nás sejmula poctivá průtrž pračen. Naštěstí cepujeme děti rozumněji než sami sebe, takže dětem nepromoklo o moc víc než ponožky, botičky a občas nějaký ten batůžek. Pláštěnky válí!
Protože si z nás počasí dneska dělá šoufky, tak znenadání opět vysvitlo sluníčko a naplánováná večeře v podobě buřtů na ohni se nemusela odkládat.
Den jsme zakončili lehce pozdním nástupem (prý když si sedmdesát dětiček a dva tucty vedoucích chce opíct buřtíka, tak to trochu trvá). Vyhlásili jsme nejlepší pokřiky, erby i vlajky a hajdy na kutě.
Pac a pusu.
T.
Dnes také vyšlo první číslo táborových novin.
