Letní tábor Kamenice 2014
Sobota 2. srpna 2014
A je to tady, poslední den na táboře. Smutek, těšení se domů, radost a těšení se na Víkend s rodiči či na podzimky. Všem vedoucím i dětem je divně, tábor končí, prázdniny jsou za svou polovinou a vedoucí musí zase do práce. Všem se nám bude stýskat. Děti se těší domů na svoje rodiče a kamarády, kteří nejeli, a zároveň se bude stýskat po těch kamarádech, kteří tu byli 14 dní s námi. Většina dětí se doma bude muset zase naučit lépe si uklízet a mluvit více slušně. Ale nebojte, 10 dřepů za neslušné slovo si můžete dát vždycky. :-)
Ráno jsme vstali v 7:45, unavení po diskotéce a hned jsme se dali do balení věcí a úklidu celého tábora. Snídaně proběhla trochu ve spěchu, neboť práce bylo opravdu hodně. Do 11 hodin jsme stihli sbalit své věci, zbourat 7 velkých stanů (tak zvaných pevností) a uklidit stany i tábořiště od všech papírků, kterých jsme tam během pouti stihli naházet. V 11 hodin byl poslední letošní táborový nástup. Naposledy jsme zakřičeli svoje oddílové pokřiky, rozdali zasloužené diplomy za celotáborové sbírání „Bobříků“ a také diplomy za „Záchranu pohádkové říše“, všichni jsme dostali kalendář, kde můžeme odpočítávat měsíce a dny do příštího tábora.
Ivča, Bizonek a Hřib z kuchyně dostali zaslouženou odměnu, za to, že nám celý tábor tak báječně vařili (díky za ty 3 kila, co mám navíc :-). Odměnu si zasloužil i náš zásobovač, hospodář a Bob v jednom, Ondra. Velké „díky“ patřilo i pomocnému zásobovači a technickému pracovníkovi Honzovi. S drobným dárkem jsme nezapomněli ani na toho ze všech nejdůležitějšího, našeho hlavase Jirku, bez kterého by tábor nebyl. A velké poděkování i pro naši nejúžasnější zdravotnici Kačenku, která zvládla ošetřovat naše bebíčka i s 11-týdenní holčičkou, nejmladším členem tábora.
No a po nástupu už jen oběd, párky s chlebem. Oběd byl zpestřený pobíhajícími (většinou) děvčaty, které si nechávaly podepisovat kalendáře od všech vedoucích i dětí. Všichni si vzájemně vyměňovali facebookové kontakty a telefonní čísla. A pak, když přijely autobusy, jsme stihli už jen rozdat svačinu (Tatranku a Poděbradku) a hurá domů, do Prahy, do Podolí...
Takové malé tajemství na závěr, některým vedoucím, kteří vám mávali za odjíždějícími autobusy, ukápla i slza.
Díky za skvělý tábor všem a moc se těšíme na další setkání, nejdéle za rok.
Jája
