Úterý 26.7.

Dnešní ráno nás (bohužel) neprobudilo sluníčko, ale i tak jsme vstali z postýlek, utíkali na rozcvičku a poté na snídani (rohlík s paštikou). Po chvilce následovaly odchody na dopolední hru („slepá“ etapovka). Děti měly zavázané oči a jeden z oddílu je vedl za ruce ke stanovištím, kde na ně čekali vedoucí s úkoly. Po návratu do tábora na nás čekal výborný oběd ( buchtičky se šodó a zeleninová polévka ) a polední klid. Polední klid utekl rychle a tak jsme se vydali opět do lesa na odpolední hru, která byla nová i pro nás, vedoucí. Jmenuje se „metro“ a spočívá v tom, že jsou na stromech rozmístěny názvy „stanic“ a barva linky. Děti měly za úkol „projet“ v metru všechny trasy a u každé stanice se podepsat. Všichni to zvládli. Jelikož tato hra utekla velmi rychle, zahráli jsme si, dětmi velmi oblíbenou hru, hranice. Pak už nám nezbývalo moc času, tak jsme si sebrali všechny svoje batůžky a vyrazili do tábora. Následovala večeře a po ní volný program, ve kterém jsme dětem pouštěli hudbu a sami na ní venku mezi stany tancovali. Den utekl jako voda. Tak zase zítra.

Mini Popi

Taky ale Mini Popi svoji reportáž psala ještě než začala nejvíc adrenalinová akce toho dne. Nejstarší děti byly rozvezeny do čtyř míst vzdálených přesně 6460 metrů od tábora a v noci měly najít cestu do tábora. Úkol zvládli všichni, ale teda neodpustím si jednu poznámku: Jak mohla jedna skupinka ZTRATIT MAPU?

Ondra

Dnes vyšlo také druhé číslo táborových novin Žíznivý mnich.

---

---