Vynášení Morany 2026
neděle 22. března 2026
V první jarní neděli 22. března se naše kamenická parta opět sešla, aby vyprovodila letošní zimu naší starou českou tradicí – vynášením Morany.
Sraz se uskutečnil v 8:45 na Hlavním nádraží v Praze u centra ČD. Dorazil téměř dvojnásobek zájemců o společné přivítání jara oproti minulému roku. Poté, co byla naše parta kompletní, nasedli jsme na vlak a vyjeli vstříc skvěle strávenému dni.
Na vlakové zastávce Praha-Komořany nám Šíša řekl něco málo o historii Morany – symbolu zimy, a zde také začala naše trasa. Po cestě jsme minuli nejen spoustu běžců, cyklistů a různých jiných sportovců, ale také Komořanské tůně, u nichž naše pozornost na chvilku zůstala, stejně tak jako u elegantních labutí, které plavaly u jejich břehů.
Blížila se jedenáctá hodina, a protože některým z nás došly tekutiny a my víme, že pitný režim je důležitý, rozhodli jsme se je doplnit v místní restauraci s venkovním sezením a malým hřištěm, které děti vřele uvítaly. Po kratší pauze mohl náš výlet opět pokračovat směrem k místu, kde proběhla výroba Morany.
A je to tady, přišel čas na výrobu Morany! Když jsme dorazili na ideální místo, zprvu nám Šíša vyprávěl něco více o Moraně, ale netrvalo dlouho a všichni se s vervou pustili do přípravy. Bylo potřeba nasbírat dostatek slámy, svázat základní kříž ze dvou klacků a následně samotnou Moranu vyrobit a vyzdobit. A musím říct, že se nám opravdu vydařila. Také jsme z živých větviček a krepového papíru vytvořili líta a naučili se „říkadla“, která jsme během zbývající cesty k ohništi společně zpívali.
Veselá, jarní atmosféra se prolínala vzduchem a nám tak cesta ubíhala mnohem rychleji. A nadešel zlatý hřeb výletu – vhození Morany do Vltavy a utopení zimy (ale protože jsme správní pionýři, hned po skončení akce jsme Moranu vytáhli z řeky a vyhodili ji, aby po ní nezůstalo zbytečné znečištění a odpad). Došlo i na slíbené opékání buřtů, a tak si každý dal, co hrdlo ráčí, u klidně praskajícího ohně.
I přesto, že se nikomu z nás nechtělo opouštět tak skvělou atmosféru, jsme se nakonec rozloučili nejen s plnými žaludky, ale také se spoustou zážitků, na které jen tak dlouho nezapomeneme.
Betty
