Jarní orientační pochod 2023

neděle 21. května 2023

Na jarní orientační pochod nám hlavní vedoucí akce Šišoun objednal nádherné letní počasí. Mohli jsme se tak vypravit do pustin krásné přírodní rezervace Divoká Šárka pouze „na lehko“ a nemuseli tahat zbytečná břemena v podobě bund, teplých ponožek či dokonce pletených čepic.

Ptáte se, proč jsme letos na jarní pochod vybrali právě území Prahy a nenavštívili žádné vzdálené krajiny? Naše táborová základna se neustále rozšiřuje o malé táborníky, jejichž nožičky nejsou připraveny na dlouhé túry (navíc využívají čtyřkolé vozy poháněné jejich rodiči) chtěli jsme tak, aby byl terén baby friendly.

Naše putování začalo na stanici metra Nádraží Veleslavín okolo desáté hodiny dopolední. Účastníky byli jak stávající členové naší táborové základny, tak naši bývalí členové (které jsme samozřejmě po dlouhé době přivítali s otevřenou náručí). Poté, co jsme doplnili zásoby vody, kávy a svačinek jsme se mohli vypravit na cestu.

Naše výprava nabrala rychlé tempo hned od začátku. Dva „motorkáři“ Stela a Jenda na svých odrážedlech hned zprudka nasadili vražedné tempo a někteří starší účastníci měli problém jej udržet. Situace se však naštěstí po pár set metrech zklidnila, protože jak jistě tušíte, jejich malé nožičky se rychle unaví.

Po cca hodině cesty jsme dorazili k Dívčímu skoku. Zde jsme vybalili svačinky a osvěžili se čerstvě natočenou malinovkou. Pak nás čekal prudký výstup přes Purkrabský háj. Naštěstí jsme díky předešlé pauze byli plní síly a kopec jsme zdolali bez větších ztrát (někteří maximálně na důstojnosti :-). Nahoře jsme si na vyhlídce pořídili parádní selfiečka, která můžete vidět ve fotogalerii.

Dále směřovali naše kroky přes Nebušice po žluté turistické značce do restauračního zařízení Jenerálka, kde jsme se napapali pozdním obědem, klábosili a dali odpočinout unaveným nožičkám. Zde se od nás odloučila Jája s Jiříkem a Stelinkou. My silnější jedinci, jsme se však nezalekli ani dalších cca 3 km trasy a pokračovali. Naše cesta z Jenerálky byla romanticky lemována Šáreckým potokem. Bohužel však jen na krátkou dobu. Hlavní vedoucí Šisoun po chvíli zavelel: „ Přece nejsme žádný másla, abychom šli touhle pohodovou cestou. Hurá do strmého kopce plného kamení a kořenů.“ My, co jsme byli s kočárky, jsme tento nápad úplně neocenili, ale co naplat, hlavní vedoucí se poslouchat musí a tak jsme se statečně vydali na tuhle strastiplnou cestu. Naštěstí v naší partě mají všichni dobré srdce a tak jsme společnými silami zvládli. Pak už nás čekala jen příjemná asfaltka, která nás dovedla zpět na Nádraží Veleslavín.

Zde jsme se rozloučili se svými kamarády a po této cca 14 km trase jeli domů ošetřovat puchýře a ušlapané nožičky.

Majda


Prohlížet fotky