Velikonoce 2016
23. - 28. března 2016
Tento rok jsme se rozhodli být odvážní, a místo pobytu v dobře známém penzionu s plným servisem jsme vyrazili vstříc osamělé horské chatičce v Desné v Jizerských horách bez číšníků, kuchařů, pokojové služby a jiných přepychových záležitostí.
Středa 23. března 2016
Na místo jsme dorazili po setmění. Děti nedočkavě čekaly, až budou moci prozkoumat jejich novou velikonoční destinaci, zatím co většina vedoucích si kousala nehty a doufala, že kuchyní nebudou prorůstat kopřivy.
Když jsme, ale vstoupili do teplé, útulné chatičky, všichni byli nadšeni. Následovala prohlídka celého domu, zatímco dole v kuchyni ostatní už ohřívali párky. To už bylo, ale hodně pozdě a tak jsme se v klidu najedli a opatrně cupitali spát po zákeřných schodech s nepochopitelně nízkými stropy.
Čtvrtek 24. března 2016
Ráno nikdo nemohl dospat. Všichni už chtěli vidět chatu i okolí za denního světla. A tak jsme mazání flákali a chleby přímo hltali. Venku bylo krásně, trochu zima a sychravo, ale výhled stál za to.
Všechny děti by rády šly z kopce, proto Šíša zavelel a šli jsme do kopce, projít lesík na stráni, na které stála naše chata. Ze začátku všichni prblali, že do kopce nééé, ale cestou jsme potkali i pár m2 sněhu, který je v Praze nedostatkovým zbožím a tak jsme si i chvilku zablbli. Při procházce jsme objevili 365 starověkých schodů, které spojují Mariánskou horu, s cestou na které naše chata stojí a tak jsme si zkrátili cestu dolů po Mariánských schodech, na které nikdo z nás jen tak nezapomene. Byl to perný den plný dojmů a tak jsme byli moc rádi, že nám Lenka tak dobře uvařila.
Pátek 25. března 2016
Ráno jsme všichni žvýkali marmeládové housky se slepenýma očima, neboť se večerní Aktivity, kvůli zápalu účinkujících trochu protáhly.
Kopců už jsme měli dost a tak jsme se byli podívat dolů do města Desná v Jizerských horách. Podél cesty vedly kaskády jezů s průzračnou mělkou vodou. Proto nás všechny zarazilo, když jsme objevili pamětní balvan, větší než my všichni dohromady, na kterém bylo psáno, že přesně před sto lety se na kopci protrhla přehrada, která zaplavila a zničila celou vesnici. V centru města se nám zalíbila pseudogotická Riedlova vila a tak jsme u ní počkali, než k nám z Prahy dorazí pedagogická podpora ve formě učitele Vojtěcha. Společně jsme se vrátili k chatě, do které nás už z dálky vábila vůně oběda.
S plnými bříšky se nikomu nikam moc nechtělo, ale na Šíšův rozkaz všichni nasadili tempo a šli jsme se podívat na Novinu, od které je Ještěd co bys kamenem dohodil. Cesta byla, ale náročná. Kamenitý terén, pořád do kopce, a když začalo sněžit, měli jsme toho plné zuby. Nahoře nás ale čekala točená kofola od číšníka na stříbrném podnose, díky níž řada z nás jistě posléze ocenila večeři, kterou jsme si vařili i servírovali sami.
Sobota 26. března 2016
Naši přátelé v Praze nejspíš vykradli cukrárnu a tak nám přivezli spousty koláčků i buchet, ovocných řezů a koblih.
Po oslazení života a válečné poradě jsme se vydali hledat zdroj zkázy, která postihla tuhle malou vesnici před přesně sto lety. Ze začátku nám bylo do zpěvu, ale zanedlouho se začal terén zvedat a ledovatět. K přehradě jsou to jen 4 kilometry, ale bylo nám jako bychom ušli 8, neboť každý krok dopředu, znamenal sklouznout o půl krok dozadu. Zasněženou cestu nahoru zdobily ručně vyřezávané dřevěné sochy, které děti moc bavily, ale také naučné cedule, které byly zajímavé zase pro vedoucí. Z přehrady zbyla jen jedna věž a trochu kamení, ale před sto lety se odtud valila 13 metrů vysoká vlna, údolím přímo do vesnice. Děti si udělali svá selfíčka a sněhuláčky, vedoucí zase zjistili příčinu protržení hráze z poslední naučné tabule. Po dvouhodinové cestě nahoru jsme to dolů k chatě na oběd seběhli asi za 20 minut. To nás asi vábila vůně, co se Lence linula z kuchyně.
Jen co jsme se přestali olizovat až za ušima, už nás Šíša zas hnal ven. Dopolední pochod byl ale náročný a tak jsme si udělali poklidnou turistickou procházku do nedalekých Albrechtic v Jizerských horách. Celé město je ale jako z nějakého pohádkového filmu a počasí nám přálo. Slunce už ale začalo zapadat a večerní partička Aktivit byla nutná.
Neděle 27. března 2016
V neděli jsme začali teprve řádně slavit velikonoční svátky. Holky již od rána pilně malovaly vajíčka, zatímco kluci vyjeli autem po okolí hledat vrbové proutky. Kupodivu malování vajíček zaujalo spíše starší děvčata. Vrby jsme sice nenašly, ale kočičky se prokázaly jako slušná náhrada a tak nám nechyběly ani pomlázky.
Večer, již tradičně, nám holky převedly svá taneční vystoupení, která se však postupně zvrhla v menší diskotéku. Spát jsme šli neradi a nikomu se nám nechtělo ráno domů.
Pondělí 28. března 2016
Ráno jsme si trochu přispali, neboť den odjezdu nikoho nebaví. Sbalili jsme si každý svých 5 švestek a naposledy se rozloučili s Blážou. Byl to moc příjemný zájezd, ale vždycky se do té Prahy musíme vrátit. I tak se těšíme na další akce.
Sára
