Loučení s létem 2014
neděle 21. září 2014
Neděle nejblíže podzimní rovnodennosti patří již několik let akci s názvem Loučení s létem. Pro letošní orientační pochod jsem vybral trasu v okolí Benešova. I když to podle předpovědi na neděli vypadalo všelijak, nakonec jsme vyrazili. K sestavě ostřílených turistů Lu, Iva, Obi a Mates se protentokrát přidali i kompletní Schrollovi. Po prostudování mapy jsme vyrazili. Hned u nádraží se ale objevily pásky označující zakázané území. Ve městě se totiž v neděli konal i nějaký místní běh a jak jsme zjistili, hned na několika místech se vytyčená trasa pro běžce protíná s trasou naší. Naštěstí jsme se s běžci nesetkali časově a tak jsme se vymotali z města po původně plánované trase.
V Černém lese jsme si prohlédli závodiště, ale taky se objevil další zádrhel - les plný hub a nedostatek tašek. Naštěstí jsme díky dvěma cipískům museli zvolit pomalejší taktiku přesunu, tj. přískoky, a tak zbyly chvilky, kromě houbaření, využité na detailní prostudování další trasy. Na kraji Černého lesa na nás začalo lehce kapat a tak jsme se schovali pod listnáče a poobědvali. Deštík netrval dlouho a my, posilněni obědem, se mohli posunout dále směrem k Mokré Lhotě. Tam se ukázalo, že původně plánovaná zkratka přes louku by, vzhledem k čerstvě zkropené vysoké trávě, znamenala mokré kalhoty, a tak jsme si alespoň prohlédli vesnici.
V Bystřici se od nás oddělili Schrollovi, děcka bolely nožičky a tak se občerstvili a poté se vlakem vrátili k autu do Benešova. Zbylá skupina se z Bystřice vydala směrem k letišti. Během cesty, naplněné rozmanitými konverzačními hrami, jsme si museli dávat pozor, co se děje na letišti a okolo něj - šli jsme totiž po jeho samém kraji, po cestě sice v mapách značené, ale s divnou cedulí na začátku :-) Další trasa vedla Tvoršovicemi a pak jsme ze silnice, která vede na Nesvačily, přešli golfové hřiště a zmizeli v lese. Zatím to vypadalo jako pohodová trasa, když přišla na řadu moje první vychytávka - půjdeme volným terénem až k místu, kam chceme. Houští postupně houstlo. Nakonec jsme skončili na cestě, která se už víc než půl století nepoužívá a taky podle toho vypadala. Po ní jsme došli k mlýnům. U dolního mlýna došlo na druhou vychytávku - bublající potok. Ale nejsme z cukru a tak nás přebrodění potoka vůbec nerozhodilo. Když jsme pak natrefili na cestičku, došli jsme po ní až k severnímu cípu golfoviště, kde je starý můstek. Přes něj jsme se totiž potřebovali dostat znovu přes ten potok, který jsme o kilometr zpátky brodili.
Po vydrápání se do drolícího se svahu jsme šli kolem staré zdi, přesněji jejích zbytků, která dříve ohraničovala konopišťskou oboru. No a když jsme vyšli nahoru k silnici, byla ideální příležitost vydat se zase dolů :-) Tady jsme ale museli trochu změnit trasu, protože původně plánovaná cesta tentokrát vypadala, že by tam neprojel ani tank. Vydali jsme se tedy po serpentinách zase dolů k nám už dobře známému Janovickému potoku. A zase nahoru - po červené ke statku na Chvojenu a protože bylo už dost hodin, vyrazili jsme cestou, která vypadala nejschůdnější, zpátky do města. Ještě jsme se v konopišťském parku zastavili u medvěda a pak po žluté až k autu. Příjemně zničení jsme se ještě dolili zbytky vody a minerálek a oproti plánu ještě museli změnit trasu autem do Prahy, protože byla neděle a táborská silnice stála.
Děkuju všem účastníkům, zejména těm nejmenším, že letošní orientační pochod zvládli a těším se na další podobnou akci v květnu.
Ondra
