Orienťák podzim 2012
neděle 23. září 2012
Na první podzimní den jsem se rozhodl vytáhnout sádelnatějící Pražáky do přírody. Ze začátku byl o akci zájem velký, nakonec ale z patnácti přihlášených nás zůstalo šest – Lu, Šišoun, Mates, Kuba, Bára a já. Na autobusovém nádraží na Roztylech v pekařství jsem ale najednou uviděl Omara, a že prý jede s námi. Milé překvapení.
Autobusem jsme vyrazili na čas a během jízdy se teoreticky připravili na náročnou trasu. Po půl hodině jsme vystoupili v Olešovicích a dál už to bylo na nás, pěšky, podle mapy a buzoly.
První část trasy vedla kolem Struhařovského rybníka, pak po hřebeni s krásnou vyhlídkou, až jsme se prudkým srázem dostali k Mokřanskému potoku, kde jsme na lesním sezení posvačili. Druhá část vedla podél potoka a místy vůbec nevypadala jako turistická značená stezka. Spadlé stromy přes cestu byly tou menší překážkou, zákeřné šikmé bahno směřující do potoka v místě, kde jsme se spíš starali o trní v úrovni hlavy, bylo už horší, ale nakonec naštěstí do potoka nespadl nikdo. Když skončila šikmá bahna, došli jsme k potoku, který se dal překonat jen po kluzké kládě nebo přes bahno, tentokrát vodorovné. I tady všichni přešli bez větších následků.
Oříškem na orientaci se ukázala být víska Mokřany, kde nás trochu zmátlo souběžné značení a husté větvení cest na malém prostoru, které se podle mapy nedalo rozklíčovat. Ale pohybujeme se v přírodě už dlouho a tak jsme nakonec našli správnou cestu hned napoprvé. Jak se zdála cesta z Mokřan zpočátku pohodová, postupně začala připomínat spíše momentálně vyschlé říční koryto. Sestupovali jsme z kopce stále dolů k potoku. Pod kopcem nás čekaly další bahnité plochy v délce asi půl kilometru, než jsme dorazili k opuštěnému statku Gabrhele. Tím ale bahno neskončilo, jen se zúžil průchozí profil, z lesní cesty na pěšinu vyšlapanou mezi vysokou trávou a plevelem. Když jsme se dostali z této džungle, skončilo i bahno, ale pro změnu začalo nemilosrdné stoupání.
Po výstupu na první hřeben jsme si zkontrolovali životní funkce a doplnili kalorie na další pochod. To ještě ostatní netušili, že nás zanedlouho čeká stoupání ještě horší, ale taky naštěstí poslední, odměněné nádhernou vyhlídkou na jih. Po pár metrech jsme dorazili do Pyšel a opět doplnili kalorie, tentokrát ovšem ne z vlastních zásob, ale v místním saloonu. Po občerstvení jsme vyrazili dál, a i když by to po silnici bylo kratší a určitě lepší cesta, vzali jsme to ještě naposledy lesem… a bahnem.
Na pyšelskou zastávku jsme dorazili tři minuty před příjezdem vlaku, bylo to o fous. Příjemně zničení jsme se usadili v elefantovi nahoře a cestou domů si rekapitulovali ty nejsilnější dnešní zážitky. A počasí taky vyšlo. Děkuju všem účastníkům za odvahu a doufám, že na dalším orientačním pochodu se sejdeme v hojnějším počtu.
Ondra
Fotky od Lucky
Fotky od Ondry
