Lyžák 2011
5. - 12. února 2011
Jen týden po tom, co děti dostaly pololetní vysvědčení, jsme se s nimi vydali na další prázdniny. Stejně jako minulý rok nás nebylo mnoho a tak jsme se na cestu vydali osobními vozy našich kamarádů. A protože jsme si v minulých letech oblíbili horskou chatu Vltava, která se nachází kousek od Vrchlabí a od Ski areálu Strážné, jeli jsme i letos tam. Vlastně je to i co by kamenem dohodil do Ski areálu Bubákov – Herlíkovice, na který koukáme z oken. Během celého týdne jsme navštívili oba tyto lyžařské areály, Bubákov bohužel jen jednou, na druhou plánovanou návštěvu nám nepřálo počasí a celý den lilo jak z konve.
Ale i tak jsme se dosyta vyřádili na lyžích i snowboardech. Někteří se učili jak se postavit a zůstat stát déle než pět vteřin, jiní se pokoušeli neudělat si další modřinu z dalšího pádu – to všechno k učení patří, důležité je umět padat. Ovšem ti lepší a zkušenější brázdili kopce s elegancí a sportovním nadšením nebo se k tomu alespoň hodně přiblížili. Kubovi a Jirkovi na lyžích jen tak někdo nestačí, možná Davídek, ale stále si myslím, že bez obloučků je to podvod. A Maty, který byl z mladších účastníků jednoznačně nejlepší lyžař, aspiruje na Bodeho Millera. Na prkně se po jednom dni Tom i Kiki perfektně rozjezdili a za rok jim snad budu stačit i já. Juky a Terka se trpělivě střídaly u vyučování Šíši na prkně, který nakonec i přes technické problémy s vybavením zvládl oba obloučky. A z těch, co byli i loni, mohu-li posoudit, se všichni docela zlepšili, minimálně u Bohouše je vidět velký pokrok, alespoň letos nikam nelítal. Každopádně za ten týden se zlepšili všichni, někteří dokonce zvládali jak prkno, tak i lyže. Viďte holky - Kiki, Juky, Terko? :)
Nu, a když nadšení ze svahu trochu opadlo, mohli jsme si chvíli odpočinout v restauraci, třeba nad šálkem horké čokolády, či pohárem zmrzliny – obojí tam měli vynikající. Během týdne jsme podnikli i výlet pěšmo do Vrchlabí, viděli zámek, prošli se městem a hlavně si užili trochu sluníčka a čerstvého vzduchu.
Během dlouhých večerů jsme také nezaháleli, loňská oblíbená hra „Šarády“ letos upadla lehce v zapomnění a přemohl ji na celé čáře „Bang!“. Tuto hru jsme hráli snad každý večer a střídali ji s jinými deskovkami, a když už se nám nechtělo ani to, pustili jsme si nějaký pěkný film. Dokonce si vzpomínám, že Péťa s Kiki hrály Bang i bez karet, jen ty pravidla byly trochu zvláštní. :)
Co říci závěrem – kdo nejel, udělal velkou chybu, a nejen, že přišel o jahodovou marmeládu, výborný čaj, koláčky jako zákusek k večeři, zmrzlinový pohár, Šíšu na prkně, Davídka svištícího neuvěřitelnou rychlostí na lyžích, restauraci „U Kurtu“ s jejich dobrotami, „Bang!“, ale hlavně přišel o spoustu zábavy a o příjemný odpočinek. Tak se těším, zase za rok.
Jája
