31.3. - 5.4.2010

31. březen

Dnes večer jsme dorazili do Karlových Varů na základnu Přístav Orion. Není to zrovna Kamenice, ale nejsme žádní rozmazánci, takže to zvládneme. Uvařili jsme dobrou domácí bramboračku, na jejíž přípravě se podíleli všichni, najedli se, chvilku ještě poseděli, a protože již bylo pozdě, šli jsme radši na kutě, abychom byli odpočati na další den.

1. duben

Dnešní ráno jsme věnovali základnímu výcviku a vstupní prohlídce nově přijatých chirurgů do jednotky M.A.S.H. 90210. Při výcviku jsme si prověřili jak fyzickou zdatnost, tak postřeh a kačenčí chůzi, která je Janiččinou specialitou a mučila nás jí, jak jen to šlo.

Odpoledne jsme vyrazili na výlet do Svatoušských skal. Cesta nebyla zas tak dlouhá, ale nožičky jsme si ušlapali docela poctivě, to jsme však ještě netušili, co nás čeká další den. Za houpacím mostem jsme si dali u hodného pána u stánku teplý čaj, odpočali si a vydali se zpět, abychom si mohli uvařit večeři.

2. duben

Dnešní ráno jsme si trošku přispali, takže jsme maličko zkrátili dopolední program, abychom si stihli uvařit oběd a vyrazit na další výlet, tentokráte na hrad Loket vzdálený něco přes 10 km od naší základny, ale i přesto, že jsme se snažili, co nám síly stačili, cíle jsme nedosáhli a museli jsme chtě nechtě zvolit strategický návrat na základnu, protože jinak bychom došli za tmy, měli bychom hlad a navíc bychom pravděpodobně prohlídku už stejně nestihli. Po večeři dorazili další členové posádky, dopapali naši večeři, které jsme prozíravě uvařili více, poseděli jsme, zahráli si stolní fotbálek a hajdy na kutě.

3. duben

Jelikož jsme celý pobyt pojali výletnicky, tak jsme dnes nemohli jinak než se vydat na další výlet, tentokrát do Karlových Varů. Vyrazili jsme rovnou po snídani a ani ne po hodině a půl jsme již stáli v centru Karlových Varů. Podívali jsme se ke vřídlu, ochutnali lázeňské oplatky, prohlédli si (bohužel jen zvenčí) hotel, ve kterém se natáčel James Bond, prošli jsme prakticky celé centrum a pak jsme si dali krátký rozhod, který každý využil dle svého uvážení, jak nejlépe mohl, což v překladu znamená, že minimálně všichni vedoucí si, jak se tak říká, naprali pupky a po cestě zpět na základnu kňourali, protože je bolely, když ne nožičky, tak bříška.

4. duben

Ráno jsme posnídali houstičky s paštikou a rozhodli jsme se zopakovat náš výlet na hrad Loket. Tentokráte jsme měli ale na pomoc tři šoféry s třemi nablýskanými kočáry, a protože jsme již nechtěli riskovat další neúspěšnou výpravu, rozhodli jsme se využít jejich služeb a na hrad jsme se tentokráte dopravili našimi auty.

Na Lokti jsme se pokochali výstavou porcelánu, expozicí útrpného práva, archeologickými nálezy, vystoupali jsme do věže, prošli se sklepeními hradu a v podhradí jsme si ještě zastříleli z luku.

Po obědě se pánové odebrali k řece pro proutky, dámy si připravily vajíčka a začala tvorba pomlázek a kraslic a myslím, že na obou stranách vznikly docela zajímavé kousky.

Povečeřeli jsme a jak už to poslední večer bývá, nemohlo následovat nic jiného než diskotéka.

5. duben

Dnes ráno jsme si museli přivstat, abychom se v klidu stihli nasnídat, zabalit a uklidit po sobě. Před cestou jsme se ještě posilnili párky a mohli jsme vyrazit zpět do Prahy.

Děkuji všem, co se letošních Velikonoc účastnili, na Karlovy Vary určitě budeme ještě dlouho vzpomínat.

Lidia von Hindenburg

---

---