Podzimní prázdniny – Mafie
Den první – pátek:
Poté, co jsme se sešli na Hlavním nádraží, nasedli jsme do vlaku a zhruba po tříhodinové cestě jsme v pořádku dorazili do naší táborové základny v Kamenici. Po ubytování jsme byli uvedeni do situace – do St. Kamenice City, které doposud vládl don Obivan (přáteli zván familiérně Obi), přijel druhý gang pod vedením dona Omara, který si rovněž činil nárok na město. Nastal zásadní problém: jedno město, dva gangy. Oba mafiáni si vzájemně vyhlásili válku. Pak se šlo spát.
Den druhý – sobota:
Po budíčku a snídani se děti seznámily se svými padriny a caporegimy. Kvůli nadcházející válce bylo nutné získat značnou finanční hotovost. Děti proto musely sehnat co nejvíce peněz a vrhly se do obchodování s legálními i nelegálními (převážně nelegálními) předměty.
Po obědě a poledním klidu se opět sešli hlavní bossové. Oba při pohledu na svého soka tasili zbraně, prozatím se však rozhodli,že smrt ve stejný okamžik by jim nic dobrého nepřinesla.
Tentokrát se stala ohniskem sporu zásilka narkotik, která měla dorazit do města. Drogy byly pašovány v plyšových medvídcích. Úkolem obou gangů bylo nasbírat co nejvíce plyšových medvídků. Pro dobarvení napjaté atmosféry mezi gangy celý den probíhalo systematické vraždění možnými i nemožnými předměty a způsoby (na stromě, pekáčem s růžovým nátělníkem…). Dětem se dařilo sesbírat medvídků spoustu, takže jejich padrinové byli spokojeni. Pak byla večeře a pak byla tma (večerka).
Den třetí – neděle – dojmy:
Sníh. Byl bílý. Studený. Mokrý.
Snídaně. Čaj byl mokrý, pečivo studené.
Psychiatr – to Omar v bílém
Paranoia.. (Don Obi měl neustálý pocit, že jej někdo sleduje a usiluje mu o život)
(také, že ano, šla po něm policie i celý nepřátelský gang)
Špioni.(nejcennější ve válce jsou informace, nejlepší způsob, jak je získat je vetřít se k nepříteli)
Les. Lístečky. (hra- sbírání kódů a informací - tajných slov)
Převleky. (maskování vlastních špionů, které je třeba nasadit k nepříteli)
Odhalení. (žádnému špionovi se bohužel/bohudík nepodařilo infiltrovat a byli odhaleni)
Oběd.
4 mrtví.(zradit svou mafiánskou rodinu se nevyplácí)
Divadélko.(ze získaných slov při dopolední hře děti sestavovali divadelní představení)
Baterky. Les. Tma. Světlo. Běh. Tma. Světlo, tma. (večerní hra)
Dobrou noc.
Den čtvrtý – pondělí:
Padrinové neměli čas nás informovat osobně, protože měli hodinu šermu, takže nás informovali jejich zástupci. Úkolem je ukrást drahocenné šperky z banky, střežené důmyslnými zabezpečovacími technikami – lasery. Abychom dokázali poplašné systémy obejít, bylo zapotřebí potrápit tělo a procvičit jeho mrštnost a ohebnost na pavučině.
Po fyzické námaze následoval odpočinek a oběd. Šperky se nám ukrást podařilo, byli jsme pružní a ohební až až.... Protože po ukradených špercích pátrala policie, bylo nutné je vyměnit za něco jiného. Děti se tedy musely rozprchnout do všech světových stran a měnit a měnit
Den pátý – úterý:
Dnes již nebylo, jak se vyhnout boji. Drobné spory a soupeření dona Obivana a dona Omara přerostlo (podle očekávání v otevřený boj v ulicích). Policie raději odjela za město dávat pokuty za nesprávné parkování, civilní občané, kteří se nepřidali ani k jednomu z padrinů, se stáhli do relativního bezpečí svých domů a nevycházeli. Ulice se staly bitevním polem.
Boje se zúčastnili všichni. Řadoví pěšáci, jejich caporegimové a dokonce i bossové. Don Obivan i don Omar. Možná díky štěstí, možná díky lepší strategii nebo výzbroji se dařilo získat vítězství na svou stranu převážně lidem dona Obiho. Když bylo jasné, kdo má převahu, oba gangy se stáhli do svých pevností na oběd a na polední klid.
Don Omar se pohádal se svou podřízenou, doňou Jájou. Ta mu vyčetla jeho neschopnost, jeho neúspěchy ve vedení svých lidí v bitvě i v ostatních nelehkých úkolech mafiánského života. Takto otevřeně a před svědky slovně napadnout svého kmotra se rovnalo sebevraždě, Jája však byla rychlejší. Než ji stačil don Omar ztrestat, Jája ho zastřelila. Bylo jí jasné, že nemá příliš mnoho času, než se na ni věrní služebníci dona Omara vrhnou, a proto prchla.
Když don Obivan zjistil, že jeho nepřítel je mrtev, měl pochopitelně radost, ale když mu došlo, že ho zvraždila jeho podřízená, bylo mu jasné, že kdyby ji nepotrestal, jeho vlastní podřízení by ho mohli také jednou ohrozit, až by nebyl připraven. Měl jedinou možnost. Nechat si Jáju přivést v poutech. Ve skrytu duše doufal, že přijde sama a odpřísáhne mu věrnost, ale nestalo se. Týmy žlutých a zelených (pod vedením dona Obivana) se vydali po Jájině stopě. Červení a modří věděli, že nemají (neorganizovaní bez svého zesnulého padrina) šanci, a proto se přidali k Obimu. Díky zkušenostem z předchozích bojů a akcí trvalo stopařům najít Jáju jen krátkou dobu. Našli ji, spoutali a předvedli před padrina Obivana. Ten ji po krátkém soudu (nebo spíše rozsudku) chladnokrevně zastřelil. Rozloučil se s námi, poděkoval za dobré služby, které mu pomohli vyhrát nad donem Omarem a varoval nás, že jeho rodina nás bude sledovat i mimo St. Kamenice city, takže si máme dávat pozor, abychom nedopadli jako zrádkyně doňa Jája. Pro odlehčení jsme dostali výpalné, které jsme si vysloužili a pak byla diskotéka. Na diskotéce ještě naše děvčata propagovala naši mikulášskou akci
Den šestý – středa:
Po prodlouženém budíčku jsme si zabalili, uklidili jsme po sobě a vydali se domů. Dojeli jsme pohodlně a včas zpět na Hlavní nádraží.
Za rok nashle
