Mikuláš 2003
Letošní mikulášskou akci jsme pojali jinak, než v minulých letech.Tentokrát jsme vyrazili na celý víkend. Z Prahy jsme odjížděli v pátek 28.11. večer. Naším cílem však nebyla Kamenice, ale vydali jsme se téměř opačným směrem - do Malíkovic u Slaného. Naším úkolem zde bylo vrátit Mikulášovi paměť, uklidnit pubertální anděly a přimět čerta k tomu, aby se nebál tmy, odložil plyšového medvídka a zase začal strašit děti. Naším cílem byla bývalá škola, kde jsme našli útočiště. Místo je to nádherné, ale (kupodivu) na přelomu listopadu a prosince nám příliš nepřálo počasí.
V sobotu dopoledne jsme tedy zůstali v budově a zabavili se tam. V rámci dopolední hry měly děti dostatečné množství příležitosti projevit své tvůrčí schopnosti a nadání. Následující báseň složilo jedno z našich nejagilnějších dítek - Eliška Majorová.Takto popsala své dojmy z našeho pobytu:
Je tady tak krásně,
že by se tu daly skládat básně.
Lidé jsou tu milí,
věnují nám pohled vřelý.
Jsou tu supr vedoucí,
program je tu jedoucí,
prostě je to supr
a není tady kapr!
Eliška Majorová, toho času 16 let
Odpoledne se již počasí umoudřilo a my jsme mohli vyrazit ven.
Navečer se překvapivě setmělo a v noci byla tma jak v pytli. V neděli na nás už čekal sklerotický Mikuláš, pomatení andělé a ustrašený čert (i se sobem). Po nezměrném úsilí se podařilo dát věci dopořádku a zachránit tak celý mikulášský svátek. No a pak už jen oběd, umýt nádobí a tradá do Prahy.
