Kytice

Námět na letošní hru vymyslela Karolína už na prákošským puťáku. Zpočátku se to zdálo jednoduché, prej takový temný pohádky - Vodník, Polednice, Záhořovo lože a tak podobně. První starost nastala, když se mělo vymyslet jak ty balady spojit a co bude cíl hry, jaký rekvizity, prostě standardní začátek přípravy hry. Něco jsem vytvořil a moc jsem z toho nadšený nebyl. Pak se do toho vložila Gábina s nějakou nahrávkou parodie Kytice, tuším ze Semaforu. Takže to celé dostalo lehce komediální náboj, se sem tam strašidelným pozadím.

Od této chvíle jsem se stal v podstatě divákem, který se nestačí divit. Takže hlavní díl na letošní hře měla Gabina a Hanaja. Na nás ostatní zbyla jen dílčí práce a jednotlivé úkoly na etapy. Divadla vznikala v podstatě za pochodu a zkoušení her bylo vskutku velmi napínavé. Nicméně dík všem...

Musím se zmínit o výrobě pomůcek, kde největší pakárna byla oprava našeho už letitého voru. Stejně tak moc rád vzpomínám na výrobu kolovratů. Výzdoba byla dílem Hanájky, Helenky a jako už tradičně pana Vlasáka.

Když už jsem se zmínil o Helence, tak musím dodat, že jako začínající prákoš byla fakt hustá, skvělá, pohodová a doufám, že i v dalších letech budeme mít stejně dobrou volbu. Stejně tak jsem velmi rád, že se po roce vrátila Gábina a svým neopakovatelným šarmem vnesla trochu rozruchu do "stojatých vod". I když v tomto měla značnou konkurenci v Káje a Alici, což se ovšem děvenkám né úplně vyplatilo (ať žije pískoviště).

No a ještě dva postřehy - skvělá práce naší nové zdravotnice Katky a výborná kuchyně pod vedením paní Michálkové - letos jsem na táboře nezhubl, ač bych to potřeboval.

Na počasí si letos stěžovat nemůžeme, dá se říct, že fakt hnusně bylo asi tak 4 dny. První týden pohoda a poslední týden vedra jako loni. Poprvé spaly děti i v táboře pod širákem, protože i v noci bylo krásně teplo. Skvělé bylo, že na letošním táboře nikdo neonemocněl.

Co se týče úrazů, tak to byl velmi kuriózní rok. Nejvíc zmordovaný se z tábora vrátil Ondráš, který se srazil s dítětem při hře a narazil si koleno. Naražená ruka, když jeden nejmenovaný táborník vlezl hlavou do popelnice a ta se s ním převrhla, naražený prst zdravotnice, kterou podezřívám, že si to udělala sama, aby měla co dělat. Naražený nos, když další nejmenovaný táborník zaryl hlavu do dna bazénu při jízdě na skluzavce, odlepená zubní rovnátka no a k tomu pár klíšťat.

Ještě jsem si vzpomněl na jednoho nejmenovaného chlapce, který musel každý den inhalovat. No a protože měl přístroj na elektřinu, tak seděl u nás v klubovně. Vznikala krásná rčení typu " Už jsi dodejchal?" nebo "Až dodejcháš, vrať se do tábora." Jo a hygienička se letos se svojí návštěvou konečně trefila do puťáku, takže měla smůlu, v táboře nikdo nebyl a mě se splnil další táborový sen.

Takže celkově se dá říct, že největším nešvarem, který mě fakt přiváděl do šílenství, byly mobilní telefony, které si dítka věčně nabíjela v diskotékárně. Ale letos to bylo naposled. Od příštího roku budeme mít speciální vypínač na zásuvky a bude klid a mír. Třeba budou děťátka i více psát domů.

Do nástupové hudby jsem toho letos namixoval fakt požehnaně Helvia - Fandangu los Nobos a El Salton,

Soundtrack ConAir - Battle In The Boneyardaa, Queen - I Was born To Love You a Innduendo, Mike Olfield - The Bell, českou skupinu XIII století - Obřad za mrtvé, pak nástroje - triangel a zvony, zvířátka - koně, orla, slavíka, vránu a ještě nějaké ruchy jako temný hlas, řev a déšť a bylo...

Na plakát se můžete podívat tady.

S Kyticí putovalo 45 dětí. Hlavas Dan Grund, vedoucí Ilonka Vlasáková, Karolína Badošková, Hanka Kadlecová, Matěj Sprinzel, Gábina Janotová, Kuba Šmejkal a Jindra Denk. Praktikanti Helenka Studecká, Alice Šilhanová, Martina Varšavíková. Chlapec pro všechno Ondřej Holas, hospodářka Jitka Svátková, zdravotnice Kateřina Procházková, hlavní kuchařka Marie Michálková no a pomocníci v kuchyni Jan Svátek, Martin Přeček a Jitka Sochová.

Dan