Loučení s létem 2018
neděle 16. září 2018
Poslední letní neděli roku 2018 jsme si přivstali a už v 8:15 jsme se všichni sešli v překrásném vestibulu nádraží Praha-Smíchov, kde jsme se nejprve pokochali obrazy na zdech a poté zamířili vlakem směr Beroun.
Cesta vlakem uběhla coby dup, ani jsme si nestihli pořádně užít výhledy a už jsme byli na nádraží v Loděnici. Toto městečko je známo hlavně tím, že se zde natáčel oskarový film Ostře sledované vlaky a vyrábí se zde vinylové desky. Ještě stále plní energie jsme s chutí vyrazili do prvního kopce, na jehož konci jsme se dočkali Syslí louky a dokonce i dvou syslíků vykukujících ze svých nor. Vystoupali jsme na Špičatý vrch a část z naší výpravy se projela hornickým vláčkem v Solvayových lomech, který rychlostí moc neoplýval, což ovšem vůbec nevadilo, protože na krásné okolí bychom se mohli koukat klidně celý den.
Když jsme byli opět pohromadě, občerstvili jsme se a pokračovali dále. Šli jsme lomem podél kolejí, prohlédli jsme si malé venkovní "muzeum" vápence a shlédli dolů z šikmého srázu. Také jsme viděli pár odvážlivců, kteří slézali stěnu. Za nedlouho poté jsme obdivovali další dechberoucí výhled, tentokrát z vyhlídky Svatého Jána pod Skalou. Sluníčko se činilo, o zábavu bylo postaráno, svačinky jsme měli všichni a tak nám k radosti nechybělo vůbec nic.
Po pauzičce jsme se opět vzchopili a zvesela pokračovali dále. Zatímco jsme míjeli lidi funící nahoru do kopce, my jsme si vykračovali dolů a v duchu je tak trochu litovali. Pod kopcem jsme navštívili jeskyni Svatého Ivana, ve které jsou uchovány jeho ostatky. Svatý Ivan je známý díky pověsti, podle níž se živil laním mlékem. Zde se od nás část nejmladších výletníků odpojila (tímto chceme před jejich statečným výkonem smeknout) a my jsme pokračovali hlubokými lesy statečně dál k Bubovickým vodopádům, kde sice kvůli suchu nebyla ani kapka vody, ale to nám nezabránilo využít každý můstek, který za normálních okolností umožňuje přejít suchou nohou přes místní potok.
Nyní už jsme byli téměř u cíle dnešní procházky, chybělo udělat jen pár posledních kroků a byli jsme v Srbsku. Žádného Srba jsme sice nepotkali, ale zato jsme si dali párek s chlebem a nastoupili do vlaku, který měl jen osm minut zpoždění. Všichni jsme byli po všem tom chození unavení, a tak jsme s radostí zakempili na sedačkách vlaku, který nás dopravil až na Hlavní nádraží v Praze. Zde jsme se rozloučili a krásný výlet byl již definitivně u konce. Tak snad se uvidíme zase za rok!
Kristýna V.
