|
|
Divoký kontinent |
|
|
|
srpen 2006 - Djerba ,Tunisko
Tohle povídání by klidně mohlo mít deset stránek, ale protože by to stejně nikdo nečetl, tak budu co nejstručnější.
O podnebí Začalo to na Ruzyni, odkud nás letadlo společnosti Tunis Air po třech hodinách letu dopravilo 2500 km daleko od Prahy. Přistání ve městě Houmt Souk a chvilka luštění těch arabských klikiháků. V letadle bylo celkem snesitelně, zato venku se teplota pohybovala mezi 40O – 42O Celsia. V noci bylo jen o 10O míň.
O hotelu a koupání se bavit nebudeme, protože na tom není nic zajímavého. Snad jen, že moře mělo teplotu kolem 30O Celsia, bylo písčité a mělké. Jeden den bylo zataženo a jednou pršelo – průtrž mračen trvala asi 30 vteřin. Jinak modro.
O smlouvání a jak se domluvit Odpoledne jsme se šli vykoupat a po večeři jsme vyrazili na pláž, kde se na nás vrhl jakýsi prodavač suvenýrů. Marně jsme mu vysvětlovali, že si nic nekoupíme, páč ještě nemáme jejich peníze. Že prej to nevadí, klidně můžeme zaplatit zítra a jen ať si něco vybereme, krásný kamínky - žlutý, modrý, červený, zelený. A já na to že ne, ne a ne. Nakonec to vzdal a v zoufalství dal Hance nějaký přívěšek zadarmo – snad pro dobrý pocit, že se něčeho zbavil.
Po cestě zpátky do hotelu na nás vybafl domorodec slovo "kjučáár" a já marně přemýšlel co to je. Asi bych měl říct, že Tunisané umí velmi dobře francouzky, německy, italsky – což zase neumím já a oni zase mluví špatně anglicky. Což jsem v tuto chvíli ještě nevěděl a deptal se tím, že hned první den nevím co to je "kjučáár". Nakonec jsme to s Hankou vyluštili jako pokus o české slovo kočár a nabídku svezení koňským povozem.
Spoustu legrace si člověk užije na arabských tržnicích při smlouvání. Jedna taková ukázka: Hanička si vyhlédla takovou větší ručně malovanou mísu, no a já jsem musel vyhandlovat cenu. Rozhovor probíhal v angličtině, němčině, posunky a psaním číslic na kus novin.
Takže ten prodavač si za mísu řekl 80 tuniských dinárů což je asi 1400 Kč. A ještě nás ujistil, že to je "good price for Czech". Tak jsem mu řekl, že mu za něj dám dináry 3 a pro jistotu to ještě ukázal na prstech. Po půl minutě lapání po dechu, řekl abych mluvil vážně a tak jsem ho ujistil, že to vážně fakt myslím. Pak mu došla slovní zásoba a začal psát číslice na kus novin. 60 – poklepal jsem si na čelo a řekl mu anglicky, že je "crazy" – blázen, no to jsem se dozvěděl, že jsem bandita a že jeho firma zbankrotuje. Šedesátku přepsal na 57 a já mu přeškrtal v tom čísle 5ku.
Mezitím se Hanička pokoušela uprchnout a vůbec se tvářila, že už tam nechce být. Takhle to pokračovalo asi 20 minut až jsme se dostali na číslo 10. Prodavač si zavolal na pomoc vedoucího, ten chvílemi přikyvoval, pak kroutil hlavou a já na to se zájmem koukal a nerozuměl jsem ani slovo. Pak z toho šéfa vypadlo "elevn" – 11 já řekl "nain" – 9 a bylo. Za 10 jsem dostal zboží, které se jinde pohybovalo v cenách od 8 do 15. Nicméně to byla dobrá zábava.
O keramice a kobercích Tunisané jsou hrozně šikovní lidé, jejich keramika a ručně tkané koberce nemají chybu. Keramická dílna i tkalcovna rozhodně stojí za vidění. Každý koberec je originál a lze si jej na místě koupit, o dopravu až domů se postarají sami. Koberce jsme nepotřebovali, takže jsme pouze obdivovali jejich umění.
O dopravě a pašerácích Co nás dostávalo doslova do kolen, je jejich způsob ježdění. Všude se motali chodci, kolisti, auta troubila, nikdo nikomu nedával přednost. Vrchol byl, když jsem na kruháku viděl dvě auta jak jedou proti sobě. Prostě nářez. Já už řídím hodně dlouho, ale tohle bych za volantem zažít nechtěl.
Když jsme jeli na Saharu, tak všude okolo silnice bylo vidět velké množství různých sudů všech možných barev a různého stupně otřískanosti. V těchto sudech se nacházel benzín, který se do Tuniska pašuje z Libye, do které je to pouze kousek. Tam je totiž benzín mnohem levnější. No fajn, jenže z těch sudů se to do aut lije pomocí různých trychtýřů a hadiček a nejlépe když má "obsluha" v puse zapálenou cigaretu. Zajímavý pohled. Nikdo si s tím nedělal vůbec žádné starosti.
O přírodě V Tunisku je nádherně. Palmy, olivovníky, datlovníky, kytičky nejrůznějších barev a tvarů, kaktusy a divoké moře a divoké rybičky – což bylo nejčastější úsloví Haničky. Teda tohle lze vidět pouze okolo pobřeží, ve vnitrozemí už je jen a pouze skála a písek. Na těch kytičkách volně lezou chameleóni, kde roste nějaký keř, tam se pasou ovce, kozy, koně a velbloudi.
Štíra a gazely jsme neviděli. Zmiji písečnou pouze rozšlápnutou na Sahaře. O té zmiji se říká, že když uštkne člověka, tak má čas si tak dát čaj a víc už toho nestihne. Obrovský zážitek je návštěva na farmě krokodýlů. Představte si ZOO, kde není nic jiného než krokodýl. Zato se jich můžete skoro dotknout (já bych to teda nedělal). Fakt mají dost strašný tlamy a dovedou být docela rychlý.
O Sahaře Sahara je poušť. Jen vypadá jinak než jsem si myslel. Písečné duny, pohyblivé písky a podobné útvary jsou na Sahaře zastoupeny pouze asi 30-ti %. Zbytek, vlastně skoro celá poušť je skála a kameny a docela vysoké kopce, sem tam nějaký trs trávy nebo kaktusu. Prostě to co známe z filmů není tak docela pravda. Jo a je tam vedro, strašný vedro. Bez roušky a dlouhých hábitů se tam nedá přežít. Slunce by Vás usmažilo. Po Sahaře se dá jezdit džípem nebo na velbloudech, sem tam i koňským povozem.
Moc se to popisovat nedá protože… prostě vedro, šutr a písek. Kamínek i písek máme doma. Většina velbloudů se jmenují Alibaba nebo Mustafa. Ovládat velblouda je jednodušší než ovládat koně. Jen se jim nesmí ubližovat, protože si hodně pamatují a dokážou pěkně kousnout. Když se dojede do oázy, tak má člověk pocit, že je v ráji. Všechno je zelené, barevné, je tam stín a vůbec.
O lidech a bydlení Tunisko je arabská země a Tunisané mají svého boha Alláha a Mohameda jako proroka, jsou to ovšem lidé velmi tolerantní a přátelští. Nesetkali jsme se s žádnou nevraživostí. Každý se s námi chtěl kamarádit a povídat, sem tam dokonce i někdo něco věděl o Praze a o našich fotbalistech. V jižním Tunisku se nacházejí také kmeny Berberů, což jsou kočovníci, kteří mají obrovská stáda koz nebo ovcí, které ženou přes písčité pláně z místa na místo. V oázách žijí Tuaregové, což jsou většinou potomci bojovných kmenů. Také oděvy, které máme na sobě na Sahaře jsou tuarezské.
Někteří Berberové dodnes žijí v troglodytních obydlích, vydlabaných do skal. Tam jsme se také seznámili s 80-ti letou paní Fatimou, která má do dnešního dne vidět svatební tetování a to se vdávala když jí bylo 14. Tuniské domy jsou úplně jiné než naše, všude jsou kulaté věžičky, rovné střechy a všechny domy jsou bílé a okna a dveře modré. Ostrov Djerba je s kontinentem spojený Římskou cestou, která vznikla za vlády Římanů a je udělaná pomocí písku a kamenů, které jsou vysypané do mělkého moře. V Tunisku se také natáčel film Hvězdné války.
A zazvonil zvonec… jeďte se tam podívat Dan a Hanaja |
|
