|
|
Tuláci po hvězdách |
|
|
Hlášení z reproduktorů Pozor, důležitá informace: V 19,00 bude vysílána důležitá zpráva pro všechny účastníky Expedice Ecinemak. Před hlášením pípání a oznámení času. Planety podbarvit hudbou. Nějaký hlas: "Dobrý den, vysílá Vaše oblíbená stanice Radio 1 fm 88,6. A nyní přepojujeme na naší zvláštní dopisovatelku." Ženský hlas: "Hlásíme se z našeho provizorního stanoviště, které se nalézá na Islandu poblíž úpatí hory Sneffelsu. Stojíme přímo u Díry Svatého Patrika, která již několik dní poutá pozornost celého vědeckého světa i laické veřejnosti. Předejme však slovo průvodci Leifu Thorangovi." Mužský hlas: "Díra Svatého Patrika dostala jméno po irském biskupovi, který působil na Islandu. Podle legendy jednou uhodil holí do země a ta se otevřela, prý tak vznikl vchod do pekel. Staří lidé vyprávějí, že je třeba sávat si pozor na malé ptáky a ledové blesky." Ženský hlas: "Buďte tak laskav, pane Thorangu a popište posluchačům Díru Svatého Patrika." Mužský hlas: "Víte, paní redaktorko, nejsem pověrčivý, ale Díra Svatého Patrika, jenž je v pozadí vstupní jeskyně působí trochu děsivě. Je to komín spadající kolmo do hloubky a má cosi z mořské mušle. Ono to totiž zní. Tiše, zvláštním hlasem jako … - jako bych to nejlépe řekl, - ano – jako housle ale pořád stejně. Jako by hrála jenom jedna struna, člověk si to ani neuvědomuje a ať chce nebo nechce poslouchá zpěv z propasti." Ženský hlas: "A pane Thorangu, řekněte nám o objevení kreseb ptáků." Mužský hlas: "Správně by se nemělo říkat kresba, ale reliéf vytesaný do skály. Byl umístěn vysoko, skoro až u stropu jeskyně. Zjistil jsem, že obraz je vytvořen pásem nějakého téměř bílého kovu se slabým nádechem žluté barvy. Plíšek se zdál být tenký, asi jako stránka papíru. Jenže když jsem se ho pokoušel odloupnout odolával jak noži tak kladivu. Bylo nám jasné, že se nejedná o žádnou islandskou lidovou tvorbu. Připomínal spíše orientální umění plné ornamentů a ozdob. Pták byl obrazem nějakého zvláštního živočicha. Jeho čelisti jsou plné zubů a nemá oči. Je slepý. A pak jsme všichni onemocněli tím zvláštním nachlazením." Ženský hlas: "Ano to už víme, bylo to ve všech světových novinách. To byl jediný objev v jeskyních?" Mužský hlas: "No při zpáteční cestě, to už nám bylo všem špatně a jak jsem klopýtal, narazil jsem na zvláštní písmena, které vypadala jako runy, jenže srovnání bylo jen zdánlivé, paní redaktorko. Tehdy poprvé mě napadlo, že to vše nese znaky cizí civilizace." Ženský hlas: "Záhadné objevy, vážení posluchači podnítily vědce celého světa k různým domněnkám a tak se světová vědecká společnost rozhodla utvořit několik vysoce kvalifikovaných vědeckých týmů, které se budou snažit vyřešit záhadu slepých ptáků i podivných nápisů, nacházejících se ……….." zbytek se ztratí v šumu. Nějaký hlas: "Omlouváme se posluchačům, ale spojení s Islandem bylo přerušeno. Jakmile budeme mít další údaje, ihned Vás budeme informovat." Další zprávy …. včera navštívil president Klaus ministerstvo zahraničí a (zvuk vypnutí radia) …. opět nějaký ruch ze kterého bude slyšet slova ale nebude jim rozumět … zabočil do jakéhosi úvozu mezi skalami, obcházejícího samotu a vedoucí cestou necestou směrem k Sneffelsu, rýsujícímu se proti narůžovělé obloze několik kilometrů před námi. Pohybovali jsme se pomalu neboť balvany se kývaly při každém dotyku a hrozily zasypat naší expedici. Náš průvodce se zastavil za skupinou takových stotunových oblázků a dalekohledem pozorně a hrozně dlouho prohlížel krajinu před námi. Zastavil nás pohybem ruky. „Čekat! Musíme opatrně – nebezpečné.“ prohlásil svou podivnou angličtinou a pohodlně se usadil do trávy. Na dotaz co je tu vlastně nebezpečné odpověděl. „Všude kolem jsou ( zbytek zanikne v ruchu a šumu) Ko-nečně jsme vyrazili dál. Teď to šlo mnohem hůř, cesta byla strmá a světla ubývalo. Nějak jsme se dostali k jeskyním svatého Patrika, zalknuti prachem, který na nám lpěl jako kaše a ve stružkách stékal po obličeji a šatech. Hned při vstupu do předsíně Díry svatého Patrika se Geigrův přístroj roztikal, ale síla záření nebyla nebezpečná. tím spíše, že bylo možno nalézt kryté kouty. Zářícího ptáka jsme obešli uctivě a v co největší vzdálenosti. (opět šum…..) Za chvíli jsme stáli vedle sebe na úzkém skalním výběžku. Geiger téměř mlčel. Zjistili jsme, že obraz druhého ptáka je skryt v hlubokém skalním výklenku a že záření je omezeno na úzký kužel, nezasahující k nám. Na další cestě jsme se setkali ještě s několika obrazy, které byly umístěny tak, že působily jako varování, jen jsme se nemohli dohodnout, zda je výstraha míněna v dobrém nebo jako nepřátelský akt….. Pak jsme objevily další vchod ( v šumu ) …. největší objev v jeskyni jsme málem minuly. Teprve při cestě zpět jsme náhodou posvítily na strop kde byla kruhová kresba a po jejím obvodu bylo záhadné písmo, které jsme …. (šum) Věc: Předběžná zpráva z výzkumu geologa PhDr. Janatovitchové Klasifikace: Přísně tajné Objekt výzkumu: Kruhový objekt Alfa 21 Během výzkumu díry sv. Patrika byl objeven velký kruhový objekt neznámého původu. Podle zběžného průzkumu místa nálezu a charakteru uložení jsem shledal několik dalších objektů Alfa 5 a Alfa 14, uložených kolmo k objektu Alfa 21 jako jeho nedílnou součást. Deska která zakrývala oba předměty měla charakter náhrobního kamene či rituálního oltáře, samotná deska byla označena jako objekt Alfa 1. Na desce byly nalezeny popisy neznámého původu i stylu písma. Podle číslování objektů je jasná spojitost nálezů v chodbě větve Alfa. Všechny součásti, které pak byly uloženy v okolí místa nálezu pocházejí pravděpodobně z období pospolitého společenství a zjevně nenesou žádnou přímou souvislost s objekty Alfa 21, 14 a 5. K této úvaze mne dovedla zběžná kontrola objektů ještě na místě nálezu. Po přenesení těchto objektů do laboratoře jsem tuto domněnku navíc i potvrdil. Objekty Alfa 14 a 5 jsou podle bližšího ohledání stabilizační lyžiny pro uchycení Alfy 21 ve svislé poloze. Na hrotu objektu Alfa 21 byl nalezen prolis zámkového charakteru, do kterého přesně zapadnou obě lyžiny Alfa 14 a 5. Celý objekt je tak schopný stát ve vzpřímené poloze bez nutnosti použít vnějších podpěr. Za zmínku však stojí kresba slepého ptáka na horním konci kruhové části objektu a poněkud hrubší prolisy na jeho obou bocích. Podle stylu opracování kovu a vnějšího povrchu těchto objektů usuzuji, že nemohly být v žádném případě vyrobeny žádným z dochovaných technologických postupů doby, ve které byly vytvořeny. Podle uhlíkové metody bylo zjištěno stáří objektů na přibližně na 7 milionů let, tedy ještě během období života brontosaurů. Deska, která zakrývala podpůrné lyžiny Alfa 14 a 5, však byla vyrobena v období 4.500 až 5.000 let před naším letopočtem tehdy dostupným opracováním měděné rudy. Usuzuji tedy, že jde o zcela rozdílné nálezy. Objekty Alfa 21, 14 a 5 jsou však vyrobeny ze zvláštní slitiny kovových prvků, z nichž některé nebylo možno pozitivně identifikovat. Jedná se o prvky pojmenované jako Kadlecum a Grundium Závěr: Objekty nalezené v tzv. díře sv. Patrika nejsou v žádném případě pozemského původu a je zřejmé, že byly vyrobeny a na zemský povrch dopraveny nade vší pochybnost jinou civilizací. Funkce kruhových objektů: neznámá. Doporučení: Během zběžné prohlídky dalšího chodebního systému Tango byl pozitivně identifikován objekt Tango 1 který svým tvarem, použitým materiálem a povrchem zadní strany desky shodný s objekty nalezenými v chodbě Alfa. Doporučuji důkladnější prozkoumání chodby Tango za účelem podrobného průzkumu případných nálezů. Při detailním průzkumu severní části komplexu chodeb díry sv. Patrika, označované jako chodební systém Tango bylo nutné použít protiradiační obleky, neboť místo bylo označeno symbolem slepého ptáka, který jak jsme již dříve zjistili měl varovat před nebezpečným zářením neutronového typu. Na tento fakt jsme si již při průzkumech zvykli, neboť i zde záření vycházelo pravděpodobně přímo ze skalního a mělo možná zabránit vstupu nepovolaným tvorům na dno chodebního systému. Doc.Stracková se domnívá, že síla a koncentrace neutronového záření na jednom místě může mít i jiný význam. Pro nás zatím utajený. Může jít například o princip dobíjecího adaptéru, v pozemském smyslu nabíječka na baterie, neboť jsme schopni i my dnešními technologickými postupy vytvořit například přístroj, který bude tuto energii využívat. Jistý smysl by pak dávalo jejich uložení vždy na osvětlené počáteční části chodby. Bohužel pozemští tvorové nejsou schopni podobné záření přežít a tak celá technologie využití volných neutron je jen předmětem snů snílků a pisatelů vědecko fantastické literatury. Při průzkumu došlo k nálezu velkého počtu kusů naprosto stejných kovových desek v rozsahu přesně podle předpokladu PhDr. Janatovitchové. Všechny tyto kusy pak vzájemně tvoří kruh o stejné velikosti jako objekt nalezený v chodbách Alfa. Chodba Tango je však naprosto odlišná, neboť obsahuje velké množství nástěnných maleb či kreslených schémat, které tvoří vzájemně zakroužkované znaky. Znaky jsou uspořádány vždy po trojicích. V jednom kruhu a pod nimi je zobrazen neurčitý znak jakési spirály s několika ostny a kroužky ve vnitřní části ornamentu. Podle odborného prozkoumání lingvistou doktorem Buddeusowou bylo zjištěno, že znaky pod kružnicemi nejsou pod žádným znakem stejné, jak jsme se zprvu domnívali, ale pokaždé mají jiné umístění uvnitř spirálovitého znaku. Dále doktor Buddeusowá dokazovala, že některé znaky na stěnách se shodují. Šokujícím zjištěním ale bylo, když jsme se pokusili očistit desky nalezené v této chodbě. Doktor Buddeusowá totiž zjistila, že znaky na deskách souhlasí vždy s jedním ze znaků umístěných na stěně chodby. Při podrobnější kontrole jsme ale nikde neshledali žádný znak, obsahující symbol spirály s kroužky. Další průzkum byl však z lékařského hlediska přerušen neboť i v našich silných protiradiačních oblecích byla téměř překročena dávka denního záření. Nalezené předměty byly z chodby Tango vyneseny do terénní pracovny PhDr. Janatovitchové k bližšímu zkoumání. Fyzik Stracková nás pak celý den přesvědčovala, že obsah nástěnných maleb je zcela určitě manuál pro práci s přístrojem nalezeným v Chodbě Alfa, kterému jsme si tak trochu záhadně zvykli říkat "věc". Ano "věc" je jeden z objektů, která vzbuzuje velkou pozornost jak u oficiálních míst, tak u vojenských odborníků. Její funkce zatím není známa. Nicméně PhDr. Janatovitchová přistoupí dnes ke zkušebnímu sestavení celého komplexu. Pomáhat mu v tom bude tým vojenských expertů a profesor fyziky doktor Stracková. Celý tento experiment se těší nebývalé pozornosti. Široké okolí základny bylo vylidněno a na základně zůstane jen nutná ostraha tým armádních specialistů a náš vědecký tým. Dobře víme jak jsou tyto bezpečnostní opatření nutná. Nikdo z nás si možná ani nedovede představit k jakému účelu „věc“ slouží a co její sestavení může způsobit. Zpráva z průzkumu planety: Naše příprava byla s úspěchem ukončena. Členové expedice úspěšně zvládli první průchod Hvězdnou branou, souřadnice, které jsme nastavili na bráně nás teleportovali na planetu Invert. Ihned po přistání jsme zjistili, čím se planeta Invert vyznačuje. Vše je opačně. Čas jde opačně. Obyvatelé chodí pozadu. A také vývoj života šel na této planetě opačně. Tuto planetu stvořila před dvěmi miliony let vyspělá civilizace z vesmírných meteoritů. Vzhledem k opačnému chodu přírody vyspělá civilizace postupně degenerovala a chátrala, momentálně se nachází v přechodu ze savce na plankton. Díky tomuto jevu celý rok, který má 365 dní jako na Zemi probíhá opačně a tak se v létě můžeme setkat se Štědrým dnem a oslavit Silvestra a na podzim zase s prvním jarním dnem. Na této planetě můžeme vidět lidi chodící pozadu a raky popředu a spoustu dalších nezvyklých věcí. Planeta Invert je planetou centrální, kolem které rotuje několik Sluncí. Na této planetě se velmi obtížně přistává, vzhledem k vyskytujícímu se jevu, nazvanému zemská odpudivost. Ve svém živlu byl na této planetě zejména náš exobiolog nositel Nobelovy ceny profesorka Bláhová. Po roztřídění vzorků se rozhodla sestavit nové skupiny tvorů a druhů rostlin. Na tomto úkolu stále pracuje. Všechny již určené vzorky z této planety byly uloženy a zaevidovány v genetické a biologické bance. Jak se později ukázalo, získala tím expedice i zcela ojedinělý druh vesmírného živočicha, který se v celém vesmíru vyskytuje již vzácně. Exobiologický výzkum zjistil, že většina živých tvorů je díky své zpáteční povaze značně nepřátelská a člověku nebezpečná. Byla vyslovena myšlenka, zda obrazy slepých ptáků přeci je nemají nepřátelský charakter. Tuto planetu jsme opustili ve značném spěchu a za cenu ztrát na vědeckém zařízení. Planeta Invert ukázala svou nevlídnou tvář. V rychlosti jsme nastavili souřadnice na bráně a přemístili se na nebližší vesmírné těleso. Na měsíc planety. Po zkušenostech z nepřátelské planety bylo rozhodnuto, že měsíc bude nejprve prohlédnut vojenskou elitní jednotkou, která je povinna ihned informovat hlavní část expedice o případném nebezpečí. Komodor J. Garden-Zahrádka pomocí nejmodernější vojenské techniky a v plné bojové pohotovosti vyrazil na průzkum měsíce. Zpočátku se zdálo, že měsíc je bez života, avšak pak jsme zaslechli řízné povely pana plukovníka a zuřivou střelbu, pak vše utichlo……… Z bezpečnostní zprávy komodora Zahrádky, odeslané do řídícího střediska. …. měsíc právě kulminoval. Jeho tvar byl divoce rozeklaný a nepravidelný, šlo zřejmě o zachycený asteroid. Ostatně tento výjev byl vidět na mnoha planetách. Planeta Alderan však byla zvláštní tím, že měla dýchatelnou atmosféru a poměrně mírné povětrností podmínky. Skoro jako by přímo zvala k osídlení. Nicméně dřívější zkušenosti nás vedli k opatrnosti.Pomalu jsme postupovali lesnatým porostem, který připomínal přerostlé kapradí. Lehce oranžové slunce nám prosvěcovalo cestu a vytvářelo groteskní stíny. Všude bylo úplné ticho. Pouze v dálce byl slyšet hluk vody, padající na kameny. Měl jsem stále neurčitý pocit, že jsme sledování, ale nikoho nebylo vidět. Kapradí pomalu ustupovalo a před námi ležela holá pláň. Moc se nám na otevřené prostranství nechtělo, protože v případě nějakého útoku jsme se neměli kde skrýt. Plukovník Charvathová radila zůstat na kraji kapraďovitého lesa do večera a přes pláň se vydat až za tmy. Noční krajina na planetě Alderan se úplně změnila. Kapradí zalezlo pod zem a na holé pláni se objevil nízký porost, který rostl přímo před očima. Namodralá barva noční oblohy poskytovala dostatečné světlo na pochod. Stále jsem se nemohl zbavit neblahého tušení. Pro jistotu jsem nařídil připravit zbraně a rozdělil jsem naší skupinu na dvojice tak abychom měli stále krytá záda. Náhle jsem spatřil v dálce matné světlo. Vypadalo jako něco známého, jen jsem nebyl schopen určit zda jeho zdroj pochází od inteligentních bytostí nebo zda se jedná o nějaký přírodní úkaz. Když jsme se přiblížili na dostřel zjistil jsem, že světlo vydává kresba nám již známého slepého ptáka. Vyndal jsem dalekohled a pečlivě prohlížel okolí. Vtom jsem ho spatřil. V samé blízkosti slepého ptáka se pohyboval jakýsi stín, který chvílemi mizel za kameny. Teprve po delší době se zase objevil a to mnohem blíž než jsem očekával. Na symbol ptáka jsem úplně zapomněl a se zatajeným dechem pozoroval neznámého tvora. Nechápal jsem jak je možné, že zde něco nebo někdo žije, když do této doby naše přístroje nezaznamenaly žádný život. Tvor se zastavil a otočil se k nám. Jeho vzhled jsem si nemohl s ničím splést. Už jsem se s ním setkali. Byl to Raa. V rychlosti jsme ustupovali do bezpečné vzdálenosti, Raa nás spatřil a vydal se ….. Hlášení velitele výpravy brigádního generála Grunda. Přechod na planetu Nebula Dragonis byl neobyčejně zajímavý. Celkový záznam o průběhu změn biologického a metabolického typu odesíláme společně s lékařem výpravy doktorem Pelikánem. Jak poznamenal exobiolog profesor Bláhová, jde o planetu s výraznou blízkostí místního solárního zdroje. Podle jeho měření jde o planetu třídy M na samé hranici biologického pásma, čemuž by odpovídalo i povrchové složení hornin a dosahované maximální denní teploty. Ty dosahují ve stínu až 49 stupňů. Upozorňujeme, že naše poloha je asi 42 stupňů od rovníku. Horniny jsou zde zejména křemičité s příměsí kovů různého složení. Velký údiv vzbudilo až zjištění, že se zde ve velké míře vyskytuje i hornina kterou geolog výpravy nazval svým jménem. Systém má minimálně dvě planety. Naše je na dráze nejbližší. Za ní je viditelná jiná planeta, která opisuje větší okruh okolo centrální hvězdy. Protože je viditelná pouhým okem jde zřejmě o velkou planetu takzvaného rudého obra. S velkou pravděpodobností si obě slunce gravitační silou vzájemně odčerpávají svou hmotu a pak se střídají v zapálení planety ve slunce. Praktické riziko nám však nehrozí, neboť doba mezi zapálením planety může být i několik milionů let. Vzhledem ke skutečnosti, že není pozorovatelná světelná koruna mezi oběma slunci je pravděpodobné že se nacházíme uprostřed tohoto průběhu nebo tento jev již dávno ustal. Navíc se jedná spíše o dohady, neboť k přesnému měření není dostatečné vybavení ani výsledky dlouhodobého sledování pohybů planet. Samotná planeta Nebula Dragonis bude pravděpodobně jen studeným kusem hmoty, který zůstal uvězněn ve středu mezi oběma slunci, díky jejich vzájemné přitažlivosti obou sluncí. Okolo samotné planety obíhají tři menší planetky. Dvě planetky jsou oblé a velikostí se mohou rovnat přibližně měsíci. Třetí je o něco zajímavější neboť je viditelně zformován spíše jako kus skály tvaru podlouhlého jehlanu. Jde také o odtržený kus skály, který se při jednom ze slunečních zážehů dostal do magnetické sféry této planety. Vybalili jsme vědecké přístroje a připravujeme se nyní na rozluštění znaků na této straně meziplanetární brány. Nyní „věc“ nazýváme Hvězdná Brána. Několik biologických pracovníků výpravy chystá v odpoledních hodinách komplexní průzkum okolí našeho stanoviště. Nacházíme se mimo hlavní světy planetárního systému, takže do vzdálenosti půldruhé miliardy kilometrů nebylo před námi žádné významné těleso.Náš stroj zrychlil na jednu desetinu rychlosti světla. Při této rychlosti je možné vyhnout se střetům s každým větším tělesem, i omezit destruktivní vliv prachových částic. Hvězdy v dálce nevykazovaly na obrazovce počítače žádný pohyb a přestože loď letěla rychlostí třicet tisíc kilometrů za vteřinu, chovala se stejně, jako by nehybně stála. Počítač neustále zkoumal v širokém prostoru všechny objekty, které by se mohly dostat do kolizní dráhy a loď jemně měnila směr, aby se jim v extrémně nepravděpodobných případech, vyhnula. Pomalu jsme se blížili k nějakému planetárnímu systému. Jasná hvězda měla kolem sebe několik oběžnic. Jedna z planet vykazovala na monitoru počítače přítomnost atmosféry. Zamířili jsme k ní.Ve chvíli, kdy jsme se spustili pod pokrývku mračen a vznášeli se atmosférou, viděli jsme svět. Vypadal podivně, jakoby prožraný moly. Polární oblasti byly pokryty ledem, jak se dalo čekat, ale neměly velkou rozlohu. Pohoří byla pustá, občas se na nich zableskly ledovce, ale ani ty nebyly rozlehlé. v krajině se porůznu objevovali pouště. Pokud se od toho odhlédlo, bylo možno považovat planetu za nádhernou. její kontinenty byly obrovské, po obvodě plné křivek, vytvářející dlouhá pobřeží.V tropických i mírných pásmech se bujně zelenaly pralesy, orámované savanami – a přece byla na nich všude patrná jakási nahlodanost. Tu jsme vyslovily domněnku, zda planetu nepotkala ekologická katastrofa, a zda jsme opravdu tak blízko domova nebo se přístroje mýlí. Na Zemi, přece ekologická rovnováha byla, musela být, neboť se tam zrodilo lidstvo. A tu nám to došlo – jestliže planeta degeneruje je na ní život. Loď přeletěla ze světlem zalité polokoule na noční stranu. Soumrak se rychle přelil v noc a venku nastala naprostá tma, jen tam kde byla čistá obloha, zářily hvězdy. Přistáváme…. |
