Provodín

Úvodní strana

Podzimky

Foto

26.10. - 31.10.2010

Letošní rok se odehrával v pohádkovém duchu Zlatovlásky. Někdo si možná řekne: „kdo mohl tohle vymyslet“. Byl jsem to já. Tento nápad jsem dostal jen kvůli tomu, že Zlatovláska je moje oblíbená pohádka.

Možná si starší kluci říkali, proč by měli jet na podzimky hrát nějakou Zlatovlásku, ale snažil jsem se, aby nadchla i starší ročníky, než jen malé špunty. A to myslím že se mi povedlo. Snažil jsem se, aby scénky byly humorné a zasmáli se tomu i ti starší. Jak si někdo možná všiml, měli jsme letos docela dost zpěvu a bylo by ho ještě víc, kdyby se ostatní vedoucí tomu tolik nebránili a neprotestovali.

Jak je tomu každým rokem, tak i letos jsme odjížděli z Hlavního nádraží. Naše cílová vlaková stanice se jmenovala Staré Splavy. Odtud nás Dan a Jindra postupně odváželi k našemu letošnímu místu pobytu do Provodína. Myslím, že jak jezdíme na podzimky čím dál tím déle, vznikají nám tradice, o kterých ani nevíme. Nyní mám na mysli, že každý rok máme párky s chlebem a kečupem.

Už zbývalo jen rozdělit děti do pokojů, říct jim nějaké pravidla o chodu v domě, co smí a nesmí a informovat je, jestli si teda toho ještě nikdo nevšiml, že letošní podzimní hra nese název ZLATOVLÁSKA. Když jsme tohle všechno zvládli, už stačilo jen uložit vedoucí. To byl největší oříšek celého dne. To možná nebyl ani oříšek, ale ořech nečekaných rozměrů. No kdybych to měl popsat, jak to probíhalo, tak bych nepsal o ničem jiném.

Jako první nám vařili Dan s Agátkou. Teď už to mohlo vše vypuknout. Letošní obsazení do rolí vypadalo takto: V hlavních rolích Martin v roli „nebojácného“ kuchaře Jiříka, Ufinka v roli krásné zlatovlasé panny, DoDo v roli nesmírně krutého, sobeckého krále, Dan v roli moudrého krále a otce Zlatovlásky, Anetka v roli krásné Bronzovlásky, Alice v roli alobal-lady tj. Železvlásky, Kája v roli nesmírně pyšné Růžovlásky, Agátka v roli Stříbrnovlásky, Ilonka v roli té nejcennější a nejhorší roli jakou jsem asi mohl vymyslet, TÍMTO SE TI ILONKO VEŘEJNĚ OMLOUVÁM, ALE MUSELO TO BÝT. Ilonka byla obsazena do role Bezvlásky, Hanájka v roli babky Kořenářky a v neposlední řadě Já v roli sluhy.

Hra začala úvodní scénkou, nebudu se o ní ani zmiňovat, jelikož předpokládám, že jí každý zná. Pro ty co by stejně nevěděli, jde o to, jak Jiřík ochutná kouzelného hada.

TÍMTO DĚKUJI ILONCE, ŽE PŘIPRAVILA TOHOTO KOUZELNÉHO A NESMÍRNĚ CHUTNÉHO HADA.

Vyrazili jsme tedy na první etapu. Ze začátku bylo tyčení cesty v pohodě, ale když jsme zbyli jen čtyři a to já, Ufinka, Anetka a Martin nastal nám malý problém. Objevili jsme se v rašeliništi. Všude kolem nás byla bažina. I když jsme se vraceli zpátky, zase jsme byli v bažině. Chvilku jsme nevěděli jak z toho, ale pak se nám to podařilo obejít. Cestou jsme potkali koníčky, pejsky, kteří se líbili Anetce, telátko a svini s malými selátky.

Když se děti po putování krajem dostali do království hodného krále, ten je uvítal, avšak svojí zlatovlasou dceru jim nedá zadarmo. Měl pro ně připravené úkoly, které museli splnit. První písnička ze Zlatovlásky, která se zpívala, byla písnička MÁ JE RYBA. Tu jsme slyšeli 4x v podání každé skupinky. I když to nebyl pokaždé zpěv, viděli jsme i jednu, do které byla zahrnuta scénka a to v podání nejmladších účastnic.

Večer nás čekala noční bojovka, abychom měli navečer sílu večeři nám připravily Alice s Ilonkou. Na noční hře děti získali živou a mrtvou vodu, s kterou oživovali mouchu.

TÍMTO DĚKUJI KÁJE, ŽE VYROBYLA Z KORÁLNKŮ TUTO MOUCHU.

V pátek nás čekal celodenní výlet. Ještě předtím než jsme vyrazili, jsme ale museli odehrát jednu scénku, kde si Jiřík vybere svojí Zlatovlásku. Na celodenním výletě jsme došli k Máchovu jezeru a udělali si malou pauzu na písečné pláži. 

Z pláže jsme odcházeli do Vůbčářské rokle, kterou jsme prošli, ale když jste v rokli, musíte se z ní nějak dostat. (Chtěl bych připomenout PRÁKOŠSKEJ PUŤÁK). Následoval tedy velkej kopec. Dále jsme už pokračovali po červené turistické značce, která nás dovedla do Jestřebí a odsuď už hurá do chaty.

Zpestření celého dne měla být večeře DoDa a Martina. NIKDO, a to myslím vážně, nikdo nečekal, že se jim to rizoto povede tak, jak se jim povedlo. Bylo výborný. S plnými napapanými pupky už jsme mohli jen odpočívat po celodenní únavě ve formě výletu po okolí.

V sobotu nám snídani připravila Anetka s Ufinkou. Měli jsme housku s nutelou a k tomu čajíček. Už si nepamatuji kdo to zjistil, ale nějakým nedopatřením jsme měli v lednici o 100% víc jogurtů než jsme potřebovali. Tím pádem byl ke svačině jogurt se sušenkou. Odpoledne byl ke svačině taky jogurt a večer kdo chtěl, dostal zas jogurt.

Sobota byla v duchu boje s králem. Co nejvíce ho oslabit. Musela se vymyslet nějaká pomsta za to, že král nechal popravit Jiříka. Děti se snažili rozkrást královskou pokladnici. To se jim vskutku povedlo. Bojová hra se obešla bez zranění.

Nejlepší ze všech scének, kterou si děti užili, bylo oživování Jiříka. Něžné pokropení, které nebylo vždy tak něžné, mrtvo a posléze živou vodou si většina dětí užila. Akorát Martin z toho nevyšel suchej. Něžné pokapání se někdy zvrhlo v kruté vychrstnutí mrtvé a živé vody Jiříkovi přímo do obličeje.

TÍMTO SE TI MARTINE OMLOUVÁM, ALE BYLA TO SRANDA.

Dále již bylo jen vyhodnocení. Hru Zlatovlásku vyhrála skupinka MRŇOUSCI. Skupinku vedla Verča Maťková a do její skupinky patřila Olinka, Maruška, Pavlínka, Zuzanka a Eliška. Všichni dostali sladkou odměnu a kouzelného hada. Následovala diskotéka, kterou si všichni užili díky skvělé hudbě, kterou nám hrál Dan. TÍMTO DANE DĚKUJEME ZA HUDBU.

Poté už jen neděle balení, uklízení, srovnávání a organizování. Cesta do Prahy proběhla více méně v pohodě, jen nouzové zastavení vlaku, jelikož někdo zatáhnul za záchrannou brzdu, protože se mu nezdálo, jak náš vlak moc kouří z výfuku, dotyčný si myslel, že vlak hoří. No co dodat.

Již jen shrnutí

Myslím, že se nám podzimky povedli, sem tam sice nějaká ta drobnost nevyšla. Třeba jako že jsem zapomněl pumpičku, tak jsme celou dobu hráli s měkkým volejbalovým míčem (jehlu jsem vzal). Nebo třeba špatná domluva s koupí lampového oleje. Pro jistotu ho nekoupil nikdo a tak jsme měli louče, v loučích jsme měli knoty, ale knoty jsme neměli ponořené do lampového oleje, jelikož nebyl.

Taky se holkám SAMA rozbila postel, když si na ni sedli. TÍMTO CHCI PODĚKOVAT JINDROVI, ŽE BYL TAK HODNEJ A OPRAVIL JÍ.

Ještě zůstanu u toho děkování: Děkuji všem, Danovi za jeho pomoc se hrou, vedoucím za jejich realizaci mích někdy i nesmyslných nápadů a dětem, že mé nesmyslné nápady plnily.

To je zatím vše z podzimek ZLATOVLÁSKA 2010  a budeme se na vás těšit další podzimy.

PS: TO NEBYLA MOJE POSLEDNÍ HRA, JEŠTĚ SE MÁTE NA CO TĚŠIT!!!!!!!!!!!!!!!!!

Tomáš

Dodatek

Na začátku hry bylo rozdělení do skupinek a při té příležitosti, jsme se rozhodli vyzkoušet, co by to udělalo, kdyby ve skupinkách byly děti zhruba stejného věku. Výsledek byl velmi překvapující.

K tomu bych chtěl podotknout, že jsme menším rozhodně nenadržovali. Velkou pochvalu má od všech vedoucích Verča Maťková, která "vyfasovala"  pět nejmenších holek, které jsem si pro sebe přejmenoval na pět pingpongových míčků.

TÍMTO BYCH CHTĚL PODĚKOVAT TOMÁŠOVI, ŽE:

a) připravil pěknou hru

b) umí používat slovo TÍMTO

Danaja