|
|
Webrovka Voletiny u Trutnova
|
|
|
|
24.10. - 29.10.2008
Vlastně to začalo o pár týdnů dřív, když jsem sháněl kam jet a narazil na webové stránky Asociace Dětských domovů. Nejdřív jsem to zavrhl, ale pak jsem si to zase schválil a určitě toho nelituji.
Chata Webrovka nám poskytla komfort, který normálně neznáme. Pan president výše zmíněné Asociace sice působil jako drsňák, ale nakonec se ukázalo, že své práci rozumí, je s ním sranda a pro děti má připravené zázemí, které lze jen obdivovat.
O naše hladová bříška bylo postaráno perfektně, vařit tam fakt umí. Pil se jablečný mošt a pokojíčky byly útulné. Ještě se musím zmínit o kamerunských kozách, které se volně procházely kolem, o dvou psech a o obrovských akvárkách s různou plovoucí havětí.
Sklep tohoto pohádkového hradu ukrýval saunu a na diskotéku jsem mohl použít světelnou aparaturu, která obsahovala snad všechny světelné a kouřové fígle a udělátka (jak by řekla Hanájka).
Tyto podzimky měly několik zvláštností. Jednak jsme si nemuseli vařit, takže si to užili i vedoucí, druhak s námi jelo hodně nových dětí, třeťak s námi byly na Webrovce děti z Dětského domova Krupka u Teplic.
Myslím, že to pro nás všechny byla velmi zajímavá zkušenost. Musím poctivě říci, že jsem se trochu obával jak to dohromady zvládneme, neboť nikdo z nás nevěděl co nás čeká. Nakonec se ukázalo, že tyto děti jsou v mnohém hodnější než "naše" a za chvíli už nebylo moc poznat kdo je odkud.
Sice možná předbíhám, ale s "tetama" jsem se předběžně domluvil, že by tyto děti jely s námi i v létě. Tímto tety zdravím a děťátka od Teplic taky. A ještě jeden speciální pozdrav posílám té malé, krásné, okaté a nakrátko ostříhané slečně, o které jsem si půlku pobytu myslel, že je kluk:).
Takže jako to všechno bylo: Cesta vlakem tam byla tak trochu masakr, protože ve vlaku bylo tolik lidí, že když se nastoupilo do jedněch dveří, tak na druhé straně vlaku někdo vypadl. Zpátky to už bylo v pohodě, neboť naše tamní nástupní stanice byla na začátku trasy a tudíž se i sedělo.
Na chatu nás odvezl pan president Asociace mirkrobusem, takže pohoda. Jinak by to byl pěkný kus cesty do kopce (jak jinak). Pak večeře, naházet děti do postýlek, chvilku odpočinku a taky spát.
Druhý den začala naše hra na motivy E.A. Poa Zlatý scarabeus. Na tomto místě se musím zmínit o tanci pro včelí královnu, však víte..... Myslím, že je také na místě poděkovat našemu kamarádovi ze druhého turnusu Vojtovi Vytiskovi za naplnění našeho pokladu. Hlavní autor hry byla Hanájka.
Naše první procházka po okolí vedla ke zřícenině hradu Rechenburk, na kterém se už vůbec nedalo poznat, že to byl hrad. Jo a taky tam byla krásná dřevěná vyhlídka, na kterou když se vylezlo, tak nebylo vidět nic. Okolo stromy, z jedné strany cesta a tam, kde by člověk čekal výhled zase stromy. No nicméně alespoň snaha od stavitelů byla.
Letos nám počasí nedovolilo udělat celodenní výlet, neboť se příroda rozhodla, že v určený den bude pršet. Z tohoto důvodu i ty "výzvy" byly letos poněkud menší. Sice se sem tam nějaký ten kopec našel, ale určitě pamatujeme drsnější výstupy. Trn z paty nám vytrhl již zmiňovaný pan president Asociace, který nastartoval vojenský náklaďák a odvezl nás na dělostřeleckou tvrz Stachelberg. Cesta to rozhodně nebyla nezajímavá. Autíčko dokázalo jezdit po kopcích, přes příkopy a tak vůbec. Samotná prohlídka Stachelbergu se odehrával většinou v podzemí. Velikost a hloubka tvrze, myslím, překvapila všechny.
Večer se šlo do již zmiňované sauny. Abych byl spravedlivý, tak šel kdo chtěl a já nechtěl. Tedy podívat jsem se tam byl, udělal jsem pár fotek a pak jsem zbaběle zdrhl. Mám totiž teorii, že když se něco ohřeje a pak se to prudce ochladí, tak to praskne.
A tak se náš pobyt pomalu blížil ke konci, vítězné družstvo slečny Agháty nalezlo poklad, který se pak spravedlivě rozdělil mezi všechny a pak již byla před námi jen diskotéka. Nejprve pouštěl hudbu pan president a pak já. Skákalo se asi do jedné hodiny po půlnoci.
Ráno odjely nejprve děti z Krupky a po obědě již byla řada na nás....
Závěrem Chtěl bych poděkovat panu presidentovi za celty na stany, které nám daroval
Závěrem 2 Na vše co je červené lze kliknout
Závěrem 3 Musím se zmínit o naší nejšikovnější vedoucí Alici. Uvedené příběhy jsou pravdivé a jsou na to svědci. a) Běžíte dolů po cestě a potřebujete se zastavit - co uděláte? Něčeho se chytnete. Alice se zastavila tím, že se chytla trnky - první úraz
b) Vyhodíte míč do vzduchu a pak se díváte kam letí - co uděláte? Budete dávat pozor. Alice se dívala tak dlouho, až jí míč trefil do obličeje - druhý úraz
c) Běháte po kluzkém terénu ... jak to dopadlo, není třeba rozepisovat. Mám dojem, že toho bylo víc, ale kdo si to má pamatovat :)
Danaja |
|
