|
|
Pevnost Boyard - Dolní Dvůr |
|
27. - 31. října 2004
Úplně na začátek bych chtěl poděkovat panu Radičovi, v jehož chatě Baronka naše výprava bydlela. Všem, kdo chtějí příjemně a levně bydlet v Krkonoších vřele doporučuji. Dan Sraz jsme měli brzy ráno na Skalce. O autobus jsme se dělili s oddílem Buližníkem, takže lze považovat za zázrak, že každý vystoupil pouze se svým zavazadlem.
Po ubytování jsme se šli podívat na podzimní krajinu v našem okolí. Dan s výkřikem " To je výzva", vyrazil na první kopec, co viděl. A my, chtě nechtě, museli jít za ním... Touto větou pak začínala každá procházka, neboť všude kolem byly samé kopce.
Hráli jsme Hru Pevnost Boyard. Po celou hru nás doprovázel otec Fura. Řekla bych, že jeho herecký talent opět nezklamal....
soutěžila proti sobě dvě dvě družstva - zelení a červení. Úkolem bylo nasbírat co nejvíce písku do přesýpacích hodin, které otevíraly kouzelnou komnatu. V té pak byly ukryty indicie, které dovedly obě skupinky k pokladu.
V pátek jsme byli na celodenním výletě. Bylo krásné počasí, jen ty kopce... Vydali jsme se na Tetřeví boudy. Během cesty jsme řešili krátké dilema - kudy dál. Někteří z nás se utkali s mapou a buzolou. Po chvíli nejistoty (cca 1 km), jsme od domorodců zjistili, že jdeme správným směrem. (Dan to samozřejmě věděl celou dobu). Asi všem spadl šutr ze srdce. Je pravda, že jsme to brali decentní oklikou, ale nakonec jsme dorazili do cíle.
Bylo nám v těch Kerkonoších fajn.
Nakonec nás trochu vypekla pobochaná dopravní situace na cestě domů. Asi po hodinovém zpoždění jsme se ocitli v náručí rodičů a rozešli se domů. Hanka |
