Milionová dcera Lucie

aneb pohádka o statečné dívce a zlatých lidech

Kanada

Moje dcera Lucie Masarová, narozená 8. 8. 1989, onemocněla 3. 10. 2003 zvláštním typem leukémie AML-M2, v Nemocnici MOTOL absolvovala chemoterapii a vzhledem k tomu, že se na nemoc přišlo včas, měla se v září 2004 vrátit zpět do školy. Koncem srpna 2004 se však zjistilo, že se nemoc zcela nevyléčila a tak se znovu léčila a dne 7. 12. 2004 proběhla transplantace kostní dřeně od cizího dárce.

Transplantace proběhla úspěšně a v dubnu 2005 se již začalo mluvit o tom, že by Lucka mohla v září 2005 nastoupit zpět do Gymnázia v Horních Počernicích.

V úterý 7. 6. 2005, právě kdy její maminka Jitka měla slavit své čtyřicetiny, při běžné kontrole, oznámili lékaři v Motole relaps (opětovné  vrácení nemoci). Hledal se zvláštní zahraniční lék, který pro svou účinnost (ale i velmi vysokou cenu) mohl pomoci. Lékaři jej sehnali a Lucce podali, ale v pátek 8. 7. 2005 se zjistilo, že ani tento lék nezabral.

Šok, který pro nás nastal, je nepopsatelný. V zoufalství jsme volali o pomoc na všechny světové strany, stejně jako by to udělal každý rodič. Na výzvu na internetu se nám ozvaly nemocnice z USA, Holandska, Německa a Kanady. Všechny nemocnice kladně zhodnotily postup lékařů v Motole a snažily se navrhnout různé možnosti pokračování léčby.

Pro největší aktivitu a naději jsme přijali nabídku kanadské nemocnice v Calgary. Nastal nevídaný kolotoč. Manželka dávala dohromady veškeré dostupné lékařské informace a já jsem vyřizoval víza, letenky, peníze a vše ostatní.

Pracovali jsme ve dne v noci. Ve středu 13. 7. 2005 ve 12:30, 4 dny po oznámení, již Lucka s maminkou nastoupila do letadla ČSA z Prahy do Londýna. Lucka byla vybavena od lékařů z Motola dostatkem krve a krevních destiček a byla v perfektní psychické i fyzické pohodě.

Po příletu do Londýna však nastal velký problém, lékařská služba londýnského letiště rozhodla, že Lucku do letadla nepustí. Chtěli znát názor lékařů, kteří Lucii dosud léčili. Ti však písemný souhlas k přeletu vydat nemohli. Lucka s maminkou tak zmeškala první letadlo ve 13:00 a i druhé v 15:00 do Calgary.

Na letišti se jich ujal první hodný člověk a na své náklady je autobusem dovezl do hotelu. Já jsem kontaktoval všechny možné lékaře a ráno manželka vyrazila s Luckou do jedné londýnské nemocnice, kde lékař vydal souhlas k odletu. To však letišti v Londýně nestačilo. Mezitím se děvčat ujala známá Šárka z Londýna a po odletu možného 3. a 4. letadla se musely dívenky znovu přesunout do dalšího letištního hotelu.

To už jsem bil na poplach na všechny strany. Strachy o Lucku jsem měl sevřené všechno, co se v těle může sevřít. Manželka byla psychicky vyčerpána, Lucka naopak ve skvělé pohodě, i když ji mrzelo, že zase neodletěly.

Kolem 17:00 ve čtvrtek 14. 7. 2005 už o našem problému vědělo hodně lidí a všichni se snažili. Nejdříve vznikl v TV NOVA nápad kontaktovat konzulát v Londýně, shánět soukromé letadlo a kontaktovat ČSA.

První nabídka na soukromé letadlo za cca 1.350.000,- Kč byla pro nás sice pomoc,ale velmi nákladná na naše poměry a ubrala by mnoho finančních prostředků na léčení Lucky.

Druhá nabídka, od ČSA, byla finančně absolutně jiná - zpět do Prahy, v pátek v poledne do New Yorku a pak do Calgary, to vše zdarma, ovšem časově dlouhá.

Jako třetí přišla telefonická informace od česky mluvícího lékaře v Londýně, že letiště již souhlasí s cestou Lucky přes oceán, avšak letadlem v pátek ve 13:00. Než však letiště e-mailem potvrdilo rezervaci, dostal jsem pohádkovou nabídku soukromého letadla.

Už jsem byl úplně na měkko, když jsem se díky třem zaměstnankyním firmy AirMax dověděl, že někdo je ochoten pro záchranu  naší dcery obětovat i velmi drahou cestu letadla za oceán.

Zbývala "jen drobnost". Sehnat zdravotní sestru nebo lékaře jako doprovod. S mými přáteli jsme telefonovali snad všude. Když už jsme sehnali zdravotní sestru s pasem a s notnou dávkou odvahy pro cestu s naší Luckou, ozval se lékař z Letecké záchranné služby z Hradce Králové a potvrdil, že už je na cestě.

O půlnoci již letadlo vzlétlo a v 1:00 jsme opět se slzami dojetí vyzvedávali Lucku s maminkou na letišti v Londýně. Současně jsme ohlásili přílet do Kanady již ve 3:30 tamního času. Lékař na palubě konstatoval velmi dobrý zdravotní stav Lucinky.

V Kanadě v Calgary nás již očekával konzul a naši blízcí známí. Okamžitě jsme vyrazili do nemocnice.

Již v 8:00 bylo jakékoliv ohrožení z cesty zažehnáno a Lucka dostala svou potřebnou dávku krevních destiček. Pak následovala všechna další vyšetření pro příjem v nemocnici. Všichni v nemocnici byli velmi milí a ochotní. Po obědě přiběhla tamní sestřička s výsledkem krevních zkoušek a radostně Lucce oznámila, že večer může v klidu odejít na víkend k našim známým. S lékařem a konzulem jsme všichni velmi unavení, ale s radostí v srdcích odjeli zpět na letiště, abychom se co nejdříve vrátili domů a mohli oznámit úspěšný a bezpečný převoz naší nemocné Lucinky.

Samozřejmě všichni víme, že ohrožení stále trvá, ale její miliónový úsměv, psychická síla a fyzické schopnosti nám dávají naději, že za pomoci všech zlatých lidí, kteří se v tomto složitém převozu angažovali snad naše Lucka nad svým osudem zdárně zvítězí!

P.S.

Moc, moc, moc děkuji všem, kteří nám pomohli dát naději, že Lucka může s nemocí bojovat.

Táta Miloš Masare

Příloha k „Pohádce o zlatých lidech“

Zvláštní poděkování od otce Lucie Masarové všem, kteří se angažovali při jejím převozu z Londýna do nemocnice v Calgary n Kanadě, a tím jí umožnili naději záchrany života:

Hlavní poděkování patří všem nejmenovaným ze společnosti, která poskytla nadstandardně vybavené a velmi rychlé letadlo, jež převezlo Lucku do Kanady, celé posádce letadla za vzorný let, přístup a notnou dávku odvahy.

Děkuji všem lékařům, kteří Lucku na cestu letadlem připravili psychicky a vybavili ji po lékařské stránce, především pak MUDr. Vávrovi (Luckou přezdívanému „tatíčkovi“).

Neznámému zaměstnanci z letiště Londýn, který se ujal manželky a dcery a odvezl je do hotelu.

Přítelkyni manželky Šárce, která se o ně starala celý čtvrtek v Londýně i se svým přítelem a v noci je odvezla k letadlu.

Slečně Hance z Londýnské ambasády.

Panu Jiřímu Borovcovi z TV NOVA za nápady, kontakty a bezmeznou psychickou podporu především pro mne, panu Ivanu Břešťákovi za prvotní orientaci a pomoc.

Prezidentu ČSA Jaroslavu Tvrdíkovi a paní Lucii Zápařkové za nabídku bezplatného odvozu přes Prahu a New York.

Všem třem zaměstnankyním firmy AirMax s.r.o. : zlatým andělům -  slečnám Kamile Citrákové, Romaně Řezáčové, Markétě Kreidlové

Všem těmto za absolutní vypětí a maximální nasazení při koordinaci a zajištění odvozu i lékařské služby.

Panu MUDr. Petru Mertlíkovi – lékaři letecké záchranné služby z Hradce Králové za vzorný doprovod a jeho kolegům za zastoupení ve službě

Lékařům v Londýně, především Mudr. Michalu Weinerovi a mně neznámému lékaři, který povolil přepravu.

Zdravotním sestrám Iloně Kysilkové a Petře Nerglové, které byly připraveny absolvovat let s Luckou.

Zdravotní sestře Markétě Čonkové za přípravu zdravotnického materiálu, který se naštěstí nemusel použít

Rodině Marcele a Václavu Kabourkovým z Karlových Varů za kontakty a psychickou podporu.

Rodině Adolfa, Květy a Romany Voňavkových v Calgary za maximální vypětí při organizaci celého léčení včetně převozu.

Rodině Plickových z Calgary za psychickou podporu.

Pánům Grundovi a Zábojníkovi za hledání zdravotnického doprovodu.

Paní Hance Pánkové za pomoc organizace v ČR

Romanu Budínskému za přátelskou výpomoc a zajištění autodopravy v ČR

Stevu Luckovi a Andree za celosvětové vyhledávání možnosti léčení a pomoci v nouzi.

Kateřině Roikové, sestřenici Lucinky, za sjednání odborné konzultace v Německu.

Jožkovi a Janě Herzegovým za pomoc s financemi, hledáním zdravotní sestry i psychickou podporu pro babičku Lucinky.

Honorárnímu konzulovy v Calgary Jerry J. Jelínkovi za organizaci přepravy v Kanadě a zvláštní péči o náš lékařský doprovod i o nás, za zajištění víz pro mne a lékaře.

Konzulovi na kanadské ambasádě v Praze Gulles Le Maire za vydání víz pro dceru a manželku.

Petru Kuchařovi za koordinaci pomocí NETu a neomezený přístup k informacím.

V nekonečné řadě zlatých lidí děkuji všem, opravdu všem i těm, na které jsem snad mohl v mimořádném vypětí zapomenout

Miloš Masare,

kpt. Stránského 985,

198 00, Praha 14 - Černý Most,

Tel. +420 604 207 439

V Praze dne 17. 7. 2005